Vpřed k zářným zítřkům. Tak přesně tohle se nám snažili vnutit při převratu. Všechno je jinak a je na každým z nás jak se v tomto podivném režimu cítíme. Čekal se zázrak v podobě západní demokracie dostalo se nám ponížení a despotizmu. Vládnou nám nomenklatury z Bruselu a utahují nám obojek. Za bývalého režimu jsme mohli dýchat a zpívat. Teď otevřete pusu ke zpěvu a dostanete přes ní a nedej Bože nemít roušku. To je zločin co se neodpouští.

V Ostravě otevřel nový zubař. No tak to bylo dílo. Majitelé v šoku z toho, co nastalo. Registrace nových pacientů začala v sedm hodin. Ovšem tahle doba si žádá vytrvalost a když chcete mít na čem kousat, tak před novou ordinací zubaře musíte umět stanovat. Fronta na 200 metrů ve dvojstupu, trojstupu, místy i ve čtyřstupu. Lidé ví, že se na všechny nedostane, protože kapacita je omezená.

To, co se stalo ve Lhotce čeká spousty dalších lidí až jim jejich zubaři odejdou do důchodu. Bude se to týkat i mně. Měli jsme původně tři zubaře a jeden už skončil a nepodařilo se sehnat nového. Hodně jich dojíždí desítky kilometrů a já si říkám, kdy to čeká i nás ostatní, protože i zbývající zubaři budou za chvíli v důchodu. Většina z nás ví co to opravdová bolest zubů a jak se jeho přání scvrkne na jedinou touhu. Sedět na zubařském křesle a zbavit se bolesti. Já to mám na zubní pohotovost 60 km. Přesto jsem ji musela absolvovat protože do rána bych to nedala.

Problém nejsou jen stomatologové, ale i všeobecní lékaři. Nastoupit do malých měst či dokonce vesnic prostě nechtějí. Dříve prostě dostali umístěnku a šli tam, kde byli třeba. S tím by měl počítat každý doktor který se dá na cestu, jak se dříve říkalo, obvoďáka. Je jasné, že specialista nepůjde ordinovat do vesnice o pár lidech, ale bude v městě v nemocnici. Všeobecný lékař by měl vědět, že všude žijí lidé a všichni ho potřebují, nejen lidé ve městech, ale i lidé na vesnicích.

Ti, kdo vzpomínají z hrůzou na fronty na banány a jiné hlouposti z dob minulých by si měli ledacos uvědomit. Bez exotického ovoce se žít dá. Bez pořádného zdravotnictví se jen přežívá. V puse nám budou chybět zuby a tak se nám roušky budou alespoň v tomto případě hodit. Budou sloužit jako dříve dámám vějíř. Budou ukrývat bezzubá ústa. Když už totiž nějakého zubaře najdete, asi si zub necháte vytrhnout, protože cena jednoho zubu je třetina důchodu.

Takže rouškám 3x zdar, protože to je náš poslední problém. Co je náš problém? To, jak se vedou všechny státní resorty kteří dříve fungovaly a teď zdechají na úbytě. Měli jsme zdravotnictví, zemědělství, průmyslová odvětví, armádu a kluky ze kterých vojna udělala muže. Nic z toho nefunguje jak by mělo a je to vina všech, co se podíleli na vládě od roku 1989.