Dění posledních dní už hraničí s naprostým šílenstvím a člověk jen bezmocně kroutí hlavou nad tím, kam až jsme schopni jako suverénní stát klesnout. Donald Trump se nechal slyšet, že si do Spojených států nenechá zavléct ebolu. Rázné, že? Americký občan má smůlu, domů nesmí. Nabízí se tedy zásadní otázka: Kde se tito Američané vlastně léčí?

No kde asi. Šest z nich skončilo v Německu a jeden – abychom snad my, Češi, nepřišli zkrátka – míří přímo k nám. Jako by se Německo muselo se svou, s prominutím, východní kolonií zase o kousek toho geopolitického marasmu podělit. Lidi, to je opravdu na posrání.

Naše politická elita nám okamžitě začala mazat med kolem huby. Posloucháme pohádky o tom, jak skvělé máme zdravotnictví a že jsme byli vybráni, protože jsme zkrátka nejlepší. To jim vážně máme baštit? Zrovna ráno se přitom jeden americký lékař vyjádřil velmi kriticky k faktu, že Spojené státy odmítají pustit vlastní občany přes hranice, když přitom v USA mají pro jejich hospitalizaci ty nejmodernější a nejbezpečnější podmínky na světě.

Tak kde je pravda? Pravda je jako vždycky jen jedna, akorát se moc nehodí do vládních tiskových zpráv. Trump zkrátka ty lidi na americké půdě nechtěl. Dupl si a bylo vymalováno. A co udělala naše slavná vláda? Místo aby se vzepřela, ukázala páteř a chránila zájmy vlastních občanů, srazila podpatky, poslušně panáčkovala a přijala amerického pacienta s otevřenou náručí. Tím je řečeno naprosto vše. Naše suverenita v praxi.

Oficiální místa nás uklidňují, že je všechno stoprocentně bezpečné a možnost nákazy je absolutně nulová. Pokud je to ale tak křišťálově jasné a bezrizikové, proč proboha ten člověk leží na speciální bioboxové klinice na Bulovce, a ne u Trumpa doma v obýváku? Kdyby o nic nešlo, Washington by si své hrdiny léčil sám. Jenže Spojené státy raději riskují zdraví lidí v Evropě, než aby ohrozily ty své. A naše neschopná vláda jim k tomu ještě nadšeně tleská. Teda, nezlobte se na mě, ale tohle už je opravdu přes čáru a člověk toho má zkrátka dost.

Autor: Milena Doušková