Přistěhovalci v obýváku
a- a a+ Představte si manžele Novákovy. Měli byt a velké srdce. Dnes spí na gauči v kuchyni a ve vlastních pokojích mají „hosty“, kteří už nechtějí odejít. Je tohle naše budoucnost? Moje zamyšlení nad tím, kam až nás dovede slepá tolerance.
Ukrajinská menšina tvoří už desetinu našeho národa a toto číslo začíná být alarmující. Už si založili i vlastní politickou stranu. Jejich zaslepení podporovatelé si dokonce přejí na školách povinnou ukrajinštinu. Jak je možné, že necítí to nebezpečí? Lidé se stále častěji svěřují se svými negativními zkušenostmi. Co udělají, když potkají skupinu Ukrajinců? Raději je obejdou obloukem. Podobně se dříve lidé vyhýbali skupinkám Romů.
Ze své zkušenosti vím, jak se někteří chovají v obchodech k našim lidem – pohrdavě a přezíravě. Jsou schopni vás odstrčit, sebrat vám potravinu přímo před nosem a ještě se vám vysmát do očí. Když se ohradíte, začnou vyhrožovat a dorazí vás větou: „Stejně už je vaše země naše.“
Nejsem z těch, co se bojí, a v případě napadení jsem schopna se bránit. Ovšem hodně lidí raději sklopí zrak a zmizí, protože si nechtějí zadělat na problémy. Naše politická elita by s tím měla konečně něco dělat, než nám to všem přeroste přes hlavu.
Pro ty, kteří stále nechápou, jak je situace vážná, přidám jeden příklad: Představte si manžele Novákovy. Vlastní krásný třípokojový byt a mají velké srdce. Rozhodnou se pomoci a ubytují u sebe ženu s dítětem. Po půl roce dorazí s pláčem babička s dědečkem – a Novákovi jim opět podají pomocnou ruku. Za nějaký čas přijedou tchán s tchyní a jeden pokoj už je jim malý. Začnou si nárokovat další prostor s tím, že Novákovi jsou jen dva, zatímco jich už je šest. Novákovi se tedy znovu uskromní.
Za měsíc dorazí sestra se sestřenicí a v bytě už je k nedýchání. Na nesmělou poznámku paní Novákové, že by si hosté měli začít hledat vlastní bydlení, zazní drsná odpověď: „Odstěhujte se vy, nám se tu líbí.“ Novákovým šoupnou gauč do kuchyně a zaberou i poslední pokoj. Když skončí válka, dorazí ještě manžel a bratr s vojenskými návyky a možná i zbraněmi. Manželé Novákovi jsou nakonec vyhozeni z vlastního bytu a končí jako bezdomovci.
Budeme mít sice vlastní zemi, ale vládnout nám tu budou uprchlíci?
Autor: Milena Doušková
4 komentáře
Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.
# Anny neutrálně
Něco podobného co popisujete za situaci v obchodě, tj. arogance, a Vy píšete o Ukrajincích, se běžně stává Čechy Čechům. Ty někdy v obchodech snědší, hlučnější si nikdo nedovolí usměrnit. Proč? Protože by to to mohlo mít nádech rasismu. Příklad jak Nováků ve svém bytě jen na gauči skončili, není ani trochu načichlý někým z jiné země. To až na koci! Jinak, a to není jen tak ojediněle, když si třeba ti Nováků, kteří mají velké srdce, vychovají spratka, když se k nim jejich staří rodiče chovají jako ále oni to vydrží, pak je to o návycích - všichni v jejich okolí si zvykli že těm s velkým srdcem stačí jen ten gauč. Kolik rodičů skončilo, když v dobré víře uvěřili dítěti, že se o ně postará a bude lepší když dům nechají ještě za svého života na potomka přepsat, a je jedno i s věcným břemenem (RODIČI) jim život tak znepříjemní , že raději jdou do Domova důchodců, ale možná ještě dřív zemřou žalem a pocitem nevděku od vlastních. Velké srdce ano, ale všeho s mírou. Vy, jak jste před časem zmiňovala máte super syna, protože super syna může mít jen super matka. A to Vy jistě jste. Akorát někdy píšete s příliš horkou hlavou. Šmejdi, hajzlíci, lháři, podvodníci, ale i hodní a slušní pracovití lidé jsou všude.
Odpovědět# Milena Doušková
To máte pravdu. Píšu s horkou hlavou, protože to jinak neumím. Je pravda, že si nemůžu stěžovat na děti, ale je to i naopak. Oni se nemohou stěžovat na matku:-)) Je důležité mís se rád od doby kdy se narodí. Máte pravdu, že hajzlíci jsou všude. Jen nevím, proč by se ti další měli stěhovat k nám, zakládat si vlastní politické strany a vyřvávat, že tahle země bude jejich.
Odpovědět
Přidat komentář
Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.