Brožura k přežití uvádí, že během výpadku elektřiny nepůjde internet. Instrukce pro občany prý budou k nalezení na webových stránkách města. Už jen ta věta sama o sobě uvádí člověka v úžas nad vlastní pitomostí – nebo spíš nad drzostí s takovou blbostí vyrukovat. Pro voliče SPOLU (nebo kohokoli, kdo žije v bublině) si dovolím objasnit: když nejde elektřina, nejde ani internet. Tečka.

Pokud už chci o něčem mluvit či psát, měla bych si dané téma alespoň nastudovat, ne? Tahle příručka je zjevně k ničemu. Nikdo a nic, a už vůbec ne pár stran papíru, nepřipraví člověka na to, co by se stalo v případě skutečné krize či války.

Řekl vám snad někdo nahlas, co se stane, až elektřina opravdu nepůjde? Nebo si na to musíte přijít sami? Jsme na ní tak strašně závislí, že jen málokdo by dokázal žít bez ní. Každý si říká: „Ty tři dny vydržím.“ Není problém být pár dní o hladu, netopit a zalézt s dekou do kouta. Ovšem co když to nebudou tři dny, ale tři týdny? Nebo tři měsíce? Tři roky? Co budeme dělat pak?

V tu chvíli se začne psát jiný scénář. Hordy hladových lidí půjdou krást do obchodů, aby uživily sebe a své děti. V panelových domech se bude moč a stolice lít z oken, protože ven se budou bát, voda nepoteče – a co s tím? Budou rozbíjet nábytek a topit si v hrncích na balkonech? Nakonec jim dojde, že nejlepší je jít krást na vesnice, protože tam ještě něco k jídlu a pití najdou. Možná se spojí do tlup, aby zabrali domky a mohli si topit v kamnech. Navíc nastane divoká touha po zbraních. Kdo jen trochu bude moci, ozbrojí se. A já vím jistě, že kdo je zoufalý, ten bude i zabíjet.

Ještě jsme ale nezmínili jednu věc, která celou situaci posune do naprosté absurdity: digitální závislost. Lidé už dávno neví, jak žít bez počítačů, mobilů a stálého připojení. Jen se podívejte kolem sebe. A teď si představte ty děti a dospívající, kteří jsou na virtuálním světě závislí. Co s nimi udělá, když jim najednou svět zčerná, vypnou se sociální sítě a hry? Nastane jen další vlna hysterie a bezmocné zuřivosti. Budou jen dalším břemenem pro ty, kteří se snaží přežít.

A co teprve zdravotní péče? Ta je, hádám, v brožuře taky k dohledání na internetu, že? Zapomeňte na ni. Nebude elektřina, nepojedou nemocnice, zubní ordinace ani lékárny. Co dělat, když nás chytne akutní zánět zubu, který nelze vydržet? Nebo ještě hůř – akutní břišní příhoda? Žádná sanitka, žádná operace. Zbydou jen domácí metody a bolestivé umírání. Tohle všechno by si lidé měli konečně uvědomit, než se začnou usmívat nad představou „tří dní kempování“.

Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud EU a USA doženou Rusko až k jaderné válce, stane se přesně to, co se píše v katastrofických knihách: živí budou závidět mrtvým. Kdo přežije, stane se divochem, protože to bude jediná cesta k přežití. Člověk cítí, jak je vzduch plný bojechtivosti, nenávisti a neochoty se jakkoliv rozumně domlouvat s protivníkem.

K čemu nám je taková trapná příručka, když zadlužené západní země očividně chtějí válku, která je zbaví dluhů? Doufají, že oni přežijí. Doufají, že válka bude jen konvenční a nenávidění Slované budou válkou smeteni, protože Anglosasové a Germáni si nás pěstují jako maso pro děla. My nastavíme svá těla na ochranu darebáků, kteří nás využívají, přesně tak, jak to dělali po celá staletí. Jen hlupák se spálí o kamna dvakrát. Co si pak myslet o lidech, co na ně sahají pořád dokola, pak řvou bolestí, a přesto se jich zase dotknou v naději, že tentokrát to nevybuchne v jaderný armagedon?

Nechápu rodiče, že už dávno nezačali bránit své děti, ale čekají, že je ochrání NATO. Neochrání. Nechají nás na holičkách. Taková je prostě pravda. A s tou přitroublou příručkou od Rakušana si můžete leda tak vytřít zadek.

Jsme přesně v bodu za pět minut dvanáct a nic se neděje, svět se točí dál. Lidé dál hltají pitomosti z novin a televize. Spinkají sladce ve svých iluzích a řeší blbosti. Jaký je třeba rozdíl v rozpočtu minus 290 miliard, nebo 310 miliard? Nepatrný. Je to jen další zásek, aby se lidé hádali ještě víc a neřešili to, co by řešit měli.

Měli by řešit, proč všichni zbrojí, proč se zbrojaři pakují jako nikdy dřív. Jak může někomu uniknout to, že všechno jde jen do zbraní? Asi neznají dějiny. Takhle vždy začínají velké války. Zbrojením na sklady, a až jsou plné, pak se to spustí a odpovědní lidé si zalezou do svých perfektních bunkrů a počkají, až se to přežene.

Budu trochu zlomyslná: kdyby to fakt spadlo, tak prosím, ať to spadne na všechny ty bunkry a na ty hajzly, co tohle spustili.

Autor: Milena Doušková