Začínám být sakra unavená. Ne, nejsem nemocná ani unuděná. Pro rýpaly: život mě strašně baví a ráda píšu o všem, co se týká bytí na naší krásné planetě. Jsem ale unavená z lidí, co se točí v politice. Politici – zvláštní sorta lidí, která chce vládnout, a já si jen říkám:

„Proč tam leze? Chce něco udělat pro lidi, nebo chce jako Benda sednout na teplou židli s pořádným příjmem, občas zaječet něco u pultíku, napadnout opozici a zase si dřepnout na zadek? Pak přijdou volby, naslibuje hory i s horáky a po nich si zase spokojeně sedne a vede zemi přesně tam, kde je. Bez majetku, rozebranou na molekuly, zadluženou a – co je nejhorší – pořádně nasranou.“

Demokracie s sebou nese rozbroje. Někdo byl pravičák, někdo levičák a člověk věděl, kdo kde stojí. Bylo to k poznání. Programy stran byly různé a člověk volil toho, kam ho rozum a cit vedly. Dnes nepoznáte, kde je pravice a kde levice. Nejhroznější jsou názvy jako „středopravé“ nebo „středolevé“. Bylo by férové říct na rovinu: „Nejsme ani ryba, ani rak, jsme ‚kam vítr, tam plášť‘ a budeme tím, co se zrovna hodí.“

Máme tolik stran, hnutí a spolků, že se v tom ani prase nevyzná a netuší, co ti lidé chtějí a proč to dělají. V tomhle závidím Američanům. Demokrati a republikáni – a je to vyřízené. Je to jasné a člověk ví, kdo kde stojí a co od vlády čekat. I když, jak znám české politiky, tak by ani tohle nepomohlo.

 Tea, která to vidí podobně: „Víš, co mě na tom vytáčí nejvíc? Ta neuvěřitelná pýcha spojená s totální neschopností. Dřív politik aspoň uměl lhát tak, aby to mělo hlavu a patu. Dneska ti plivnou do obličeje, řeknou, že prší, a ještě tě označí za nepřítele státu, když si dovolíš vytáhnout deštník. A ty sociální sítě? To je čisté panoptikum. Lidi, co by se ti v obchodě báli podívat do očí, ti pod článek napíšou věci, za které by se styděl i dlaždič po pátém pivu. Je to nedůstojné a člověk má občas chuť tuhle planetu na chvíli zastavit a prostě vystoupit.“

Nejde politikům odpustit, co se tu děje poslední čtyři roky. Už dříve dovedli rozhádanost lidí k dokonalosti. Národ je rozdělen a bojuje na sítích všemi prostředky. Tolik sprostoty, přání smrti a urážek, o jakých se člověku ani nesnilo. To je výsledek politiky SPOLU. Říkala jsem si: po volbách se lidé uklidní. Kdepak. Je to ještě horší. Dnešní opozice vrší nenávist jako kopu hoven a ta prasata se v tom ještě rochní. Nemá smysl zde vypisovat všechny ty sprostoty, protože je všichni známe. Každého se to dotýká a nepřejte si vidět to, co mi občas přistane v komentářích.

Zrovna dnes jsem si přečetla větu od jedné Pirátky. Prý je Babiš oplzlý stařec, který znevažuje ženy a mladé lidi. Ani tahle věta není v pořádku, jak je ostatně u té osoby zvykem. Buď je oplzlý a kouká na ně jako mlsný kocour, nebo znevažuje mladé Pirátky. Silně pochybuji, že by se Babiš na některou z nich koukal mlsně. Nemá to zapotřebí. Má všechno, co si kdy přál, a nějaká mladá nána by se od něj měla raději učit politiku, aby se v přímém přenosu nezasekávala uprostřed řeči. Když politik neumí mluvit a neví, o čem mluví, zaslouží si jen pohrdání. Že, Kateřino Demetřashvili?

Autor: Milena Doušková