Dívala jsem se, jak mizí ukrajinská vlajka, a říkala jsem si: „Ano, slíbil to a slib plní. Jen tak dál.“ Nezůstalo jen u vlajky. Když zkrouhl peníze na cestování, bylo to vážně bezva. Ukázal, že svou práci bere vážně a tam, kam sahají jeho pravomoce, bude pracovat tak, jak si to jeho voliči přáli.

Obzvlášť se mi líbil naštvaný ksicht Víta Rakušana a brblání odmítnutých poslanců s jejich požadavky na letenky. Ušetřené statisíce a jasný návrh? Berou bezva prachy, tak když chtějí vyrazit ven, ať si to zaplatí ze svého. Už sedřeli daňové poplatníky hodně a ještě dlouho sdírat budou. Všechno se sice nedá změnit obratem ruky a ještě dlouho budeme na Fialovu vládu doplácet, ale každá taková věc se počítá. Je vidět, že i s malými kroky se dá začít.

Když už jsme u té šetřivosti v Poslanecké sněmovně, nemohu si odpustit srovnání s dalšími tvářemi, které se na nás usmívají z parlamentních lavic. Vezměme si například Markétu Pekarovou Adamovou, předsedkyni Sněmovny, jejíž jméno bývá se šetřením spojováno spíše v ironickém tónu. Oficiální data ukazují, že i její kancelář má nemalé rozpočty – ale na rozdíl od Okamury, zde se penězi nešetřilo, ale spíše se velkoryse utrácelo za externí poradce a kancelářské služby. Zdá se, že heslo „utáhnout opasky“ platí jen pro obyčejné lidi, zatímco špičky pětikoalice si dopřávají bez mrknutí oka. Přesné částky, které se s její hospodařením pojí, jsou dohledatelné v účetních závěrkách Sněmovny. V mnoha případech jde o položky, u kterých si člověk klade otázku, zda by se bez nich Sněmovna skutečně zhroutila. Od drahých pronájmů kanceláří, přes honoráře pro externí odborníky s nejasným přínosem, až po sponzorování akcí, které nesou punc ideologie spíše než potřeby státu.

• Na začátku roku 2022 paní předsedkyně slibovala úsporu na provozu Sněmovny ve výši 40 milionů korun. Místo toho Sněmovna ve stejném roce utratila o 141 milionů korun víc než v letech předtím.

• Ani další rok nebyl zářným příkladem hospodárnosti. V roce 2023 se Sněmovně podařilo přečerpat rozpočet o dalších 43 milionů korun.

• Zatímco Okamura se chlubí škrtáním, cestovní náklady Sněmovny pod jejím vedením v roce 2023 stouply na 27,7 milionu korun, což je o 7 milionů víc než v roce předchozím.

To je ten pravý test důvěry. Pokud poslanec dokáže ušetřit ve svém malém „království“ – jako Tomio Okamura u vlajky a služebních cest – je to dobrý signál, že to se šetřením myslí vážně i ve velkém. Pokud se naopak peníze sypou z veřejné kapsy bez rozmyslu, je to jen další důkaz pokrytectví.

Politici jako Okamura, kteří ukážou, že slib je slib a peníze daňových poplatníků nejsou bezedná studnice, jsou dnes, bohužel, spíše světlou výjimkou. My, jakožto daňoví poplatníci a voliči, na to nesmíme zapomínat a musíme jim to při dalších volbách řádně spočítat.

Autor: Milena Doušková