Kdysi se lidi báli čertů. Dneska se bojí, aby nebyli náhodou za dezoláty, proruské trolly nebo rasisty.
Čerti by se smáli, kdyby viděli, jak nám místo pekla vládne póza.
Stačí trochu moralizování, selfie u vlajky a umění říct „Evropa“ se správným přízvukem — a hned máš doma svatého.
Takového, co si na noc čistí svědomí stejně, jako si my čistíme zuby: rychle, povrchně a bez účinku.

Moderní svatí aneb Hashtag nad zlato

Dřív se svatí poznali podle činů. Dnes podle hashtagu.
#Solidarita, #Demokracie, #Spolu – a všechno to zní tak vznešeně, že by se člověk rozplakal, kdyby už dávno neztratil víru.
Jenže jakmile zhasnou kamery a dojde grant, svatý se mění zpět v obyčejného egoistu, který se v pekle neohřeje jen proto, že ho čerti nechtějí – prý by kazil morálku i tam.

Pražská svatyně latté a moralismu

No a kde se nám tenhle druh množí nejvíc?
Hádejte.
Správně – v Praze.
Tam, kde se káva pije za padesát korun a svědomí se nosí jako módní doplněk.
Tam, kde se vyznání víry změnilo na mantru „hlavně nebuď jako oni“.
Tam, kde lidé kážou o toleranci, ale kdybys jim řekla, že volíš jinak, tak by tě vynesli z kavárny i s hrnkem.

A tak sedí, listují svými morálními notýsky a zapisují, kdo je ještě „slušný člověk“ a kdo už patří do pekla.
Kdyby to nebylo smutné, byla by to groteska.

Svatí v saku a pokrytci v kravatě

A politici? Ti se k nim rádi přidají.
Kážou o zodpovědnosti, zatímco zadlužují zemi.
Mluví o pomoci slabým, ale nejdřív si pomůžou sami.
A když jim to někdo připomene, řeknou, že „je třeba se dívat do budoucnosti“.
Ano – do budoucnosti, kde budou sedět na stejných postech a brát stejné platy.

To není morálka. To je zručná herecká etuda na téma „jak se tvářit slušně při rabování“.
V pekle by za to dostali vlastní scénu.

Závěrem, než se roztečou svatozáře

Víte, čerti mají jednoduché pravidlo:
Kdo o sobě příliš často říká, že je slušný, většinou už dávno není.
Kdo se ohání pravdou, většinou něco tají.
A kdo nejvíc křičí o morálce, má v šuplíku tolik kostlivců, že by z nich postavil katedrálu.

Až příště potkáte dalšího svatého pokrytce, co vám bude vysvětlovat, že vy jste špatní a on je ten čistý —
usmějte se, zamávejte a pošlete ho pozdravit Lucifera.
Peklo už mu topí vodu na latté.

Z čertovské kroniky Mileny Douškové
(psáno v kouři, sarkasmu a lehké síře)