Tak jo, děti. Seďte si na těch svých teplých židlích, koukejte do telefonů, rolujte TikTok a poslouchejte, jak vám to babička trochu vysvětlí. Protože co čtu pod svým článkem o důchodcích, to by jeden nevydržel ani po šňupnutí Lexaurinu.

„Důchodci jen berou, nic nevracejí, stát je živí a oni si užívaj, zatímco my makáme.“
No ty kráso. To napsal někdo, kdo má mozek ještě ve stádiu soft-boil. Pěkně napůl vařený, ale už smrdí.

Stát vám dává důchod

Ne, zlatíčko. Stát nám vrací to, co jsme tam celý život lili jak vodu do písku. Pracovali jsme 40, 45, někdy i 50 let. Platili daně, odvody, zdravotní, sociální, DPH z každého rohlíku. To, že teď dostaneme deset tisíc měsíčně a z toho polovina padne na nájem a druhá na prášky, není žádná výhra v loterii. Je to splátka dluhu. Zasloužená.

Důchodci nic neutrácejí, jen berou

Jo aha. Tak kdo živí vaše oblíbené řetězce? Kdo je první ráno u pokladny v Lidlu, kdo drží farmářský trhy nad vodou a koho potkáte v čekárně u doktora, kde si platí poplatky, recepty, sanitky a někdy i soukromé péče, protože „tohle už pojišťovna nehradí“?
My, staří blbci, co si koupí radši brambory než nový iPhone, ale kupujem pořád a všechno. A celý ten kolotoč peněz se točí právě díky nám.

My makáme a vy se flákáte

Jo, zlatí, my se flákáme. Flákáme se po rakovině, flákáme se s voperovaným kolenem, flákáme se s inkontinencí a flákáme se mezi lékaři, protože když děláš celý život, tělo si to vybere.
My už svoje odmakali – v továrnách, kravínech, školách, nemocnicích. Když jste ještě cucali Sunar, my vstávali ve 4 na šichtu.

Důchodci by měli být vděční, že žijou

Ale no tak. My jsme vděční. Ale víte, co byste měli být vy?
Vděční, že žijete v zemi, kde miliony lidí každé ráno vstávají a místo aby remcali, tak zvednou zadek a jdou si koupit rohlíky za důchod, kterým se pak daní vaše výplata.

A teď si dáme čertovskou verzi pro ty, co tohle pořád nechápou:

Tak prý důchodci nic nedělají, berou důchody, žijou si zadarmo, sedí na zadku a stát je živí.
No jasně, a Ježíš jezdí na koloběžce a Fiala má plán.
To je taková snůška pubertální ignorance, že se mi zvedá žaludek i z včerejšího vývaru!

Představme si ideálního mladého kritika důchodců:

• Pracuje ve firmě, kterou postavil důchodce.

• Je pojištěný ve zdravotním systému, který desetiletí financovali důchodci.

• Vzdělávali ho učitelé, co jsou dnes v důchodu.

• Jezdí po silnicích, co budovali chlapi bez páteře od těžké práce.

• Bydlí v bytě, který mu pomáhá platit babička z důchodu.

• A stejně má tu drzost napsat, že důchodci jsou přítěž.

Důchod není dar, je to faktura

Za roky dřiny. Za směny u pásu, za noční v nemocnici, za ztuhlý klouby z kravína, za mozoly z fabriky, za zničený záda ze staveb. To, co dnes stát vyplácí důchodcům, není žádné „berou si, i když nic nedělají“.
To je vrácený vklad. A ten vklad se zúročil.

Kdo drží ekonomiku u země, ale zároveň ji nese na zádech?

Důchodci.
Protože oni nejsou „spořiví investoři“.
Oni si každej měsíc vezmou těch svých 13 tisíc (nebo kolik zrovna letos vláda určila jako limit lidské důstojnosti),
a co s nimi udělají?
Okamžitě to všechno pošlou zpátky do systému.

• Lékárna – pokladna cvaká.

• Obchod – chleba, mlíko, vajíčko.

• Nájem, elektřina, plyn – penězovod do pekla zvaného „energetický trh“.

• Vnoučata – bonboniéra za vysvědčení, pětikilo do kapsy, protože máma brečela, že nemá.

A že si důchodci jen stěžují?

Ano. Stěžují si. Protože ví, že kdysi tu byl stát, který aspoň předstíral, že se stará.
Dneska se ten stát tváří, že je důchodce něco mezi nepříjemnou vzpomínkou a ekonomickým morem.

Ale hádej co?
Přijdeš si pro ten důchod taky. Jestli teda předtím nepřijdeš o nervy, práci, střechu nad hlavou, nebo se neutopíš v hypotéce, co sis vzal za dvě výplaty a půl ledviny.

Kdo vám uklízí svět, když se díváte jinam?

Důchodci.
Tvoří páteř komunit, pečujou o sousedy, pletou ponožky, pěstujou rajčata pro celou rodinu, vaří obědy na neděli, běhají po úřadech za nemohoucí kamarádku.
A tiše nesou břemeno, které jiní odmítají i přiznat.

Takže si to shrňme:

Důchodce není přítěž.
Důchodce je poslední slušnej článek rozvrácenýho systému, co ještě drží vrata tohohle rozpadajícího se státu.
Bez nich byste se už dávno brodili vlastní arogancí a exkrementy až po kolena.

Tak příště, než napíšete „zrušit důchody“, zvedněte zadek, vemte babičku za ruku, a zkuste aspoň jeden den žít z toho, co má ona.
Bez fňukání.

Autor: Milena Doušková