„Politika mě nezajímá.“

Tahle slova jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že bych za každé její zopakování mohla koupit hezký kus půdy – ideálně někde daleko od všech, co to říkají. A víte co? Vždycky mě napadne to samé: „To není jen ignorance. To je zbabělost a pohodlnost v jednom balení.“

Protože politika není jen o Sněmovně, intrikách a partajích. Politika je, když vám přijde složenka za elektřinu. Když vám zavřou zubaře. Když nemůžete sehnat byt, když vám babička brečí, že jí nestačí důchod, nebo když vaše dítě musí do školy s vlastním toaletním papírem. To všechno je politika. A všechno tohle se děje právě proto, že jste „neměli čas“ jít k volbám.

Říkáte, že jeden hlas nic nezmění? Tak se rozhlédněte kolem. Vidíte ten bordel? Vidíte tu aroganci moci, drahotu, rozprodaný stát, úpadek zdravotnictví a školství, zadlužování naší budoucnosti?
Ano, toto všechno je výsledek toho, že „jeden hlas“ jako ten váš chyběl.

Přestali jsme se starat o věci veřejné, ale ony se přestaly ptát a začaly jednat samy. Bez nás. Proti nám. A teď tu máme vládu, která si myslí, že může všechno – protože jsme jí to dovolili.

Vládu, která rozebrala stát jak salám na tenké plátky.
Vládu, která nás zadlužila, odzbrojila a ještě se nám vysmívá.
Vládu, která se vymlouvá na Putina a Babiše, ale sama neumí ani spočítat rozpočet.
A vy, co jste nešli volit, se na tom podílíte. Svým mlčením. Svou pasivitou.
Váš nehlas byl hlas pro tohle všechno.

A jestli si myslíte, že příští volby zase „nejsou důležité“, tak si připomeňte, jak skončily ty minulé. Kolik vás „jen tak“ zůstalo doma.
Výsledkem je vláda, která ničí naši republiku jak kobylky úrodu.

Nevolit není protest.
Nevolit je zbabělost.
A zbabělost je to, co tahle země už dál neunese.

Takže až zase uslyším: „Mě politika nezajímá“, zhluboka se nadechnu, usměju se jako medúza, co ví, že přijde bouře, a řeknu:
„Ale miláčku, politika se velmi zajímá o tebe. A to tě jednou dožene.“

Protože ty, kdo jsi nešel volit, neseš přímou odpovědnost za to, že:

• máme vládu, která lidem lže do očí a přitom jim leze do peněženky,

• nemocnice kolabují a učitelé živoří, zatímco zbrojařské firmy bohatnou,

• důchodci přepočítávají, jestli si můžou dovolit ovoce nebo zaplatit nájem,

• naše děti nemají budoucnost, protože stát místo podpory investuje do válek,

• česká koruna ztrácí hodnotu a republika svou suverenitu,

• slušní lidé jsou vláčeni bahnem, zatímco skuteční podvodníci se smějí z funkcí.

To všechno se děje, protože jsi mlčel, když jsi měl promluvit. Protože jsi se vymlouval, místo abys nesl odpovědnost. Protože jsi se choval jako host na vlastním dvorku.

A trest?
Návrh je jednoduchý – každý, kdo nešel volit, by měl měsíc žít z důchodu pod hranicí chudoby, bez dotací, bez slev, bez výmluv.
Ať si zkusí realitu, kterou svojí nečinností pomáhá vytvářet.
A když ani to nepomůže? Tak bych je poslala na povinnou brigádu do školky, nemocnice nebo domova důchodců. Ať konečně uvidí, co se děje, když stát řídí banda diletantů – a my jim k tomu ještě držíme dveře.