1 díl na nevážno: Domácí úkoly 2.0: Jak se z dětí stávají algoritmičtí analfabeti

Základní škola 21. století.

Ve třídě ticho. Děti nečtou, nepíšou, nepřemýšlí. Jen leští displeje a šeptají:
„ChatGPT, napiš mi sloh o Karlu IV.“
„Udělej příklady na zlomky.“
„Vymysli básničku o jaru, ale ať to není trapný jako minule!“

A tak tam sedí malí géniové, průměrné IQ 85, ale každé dítě s kapesním Einsteinem v mobilu. Ve škole si možná zapomene svačinu, ale ne heslo ke svému AI účtu.

Učitelka přistoupí ke stolu:
„Pavlíku, hezky jsi napsal ten referát o antickém Řecku.“
Pavlík zvedne hlavu a bezelstně odpoví:
„To není moje, to je z AI. Ale říkal jsem jí, ať to nedělá moc chytře, aby to nebylo nápadný.“
Učitelka se usměje a pochválí:
„Šikovný, umíš zadávat prompt! To je dneska důležitější než pravopis.“

Výchova nového člověka pokračuje.
Nemusíš umět psát – hlavně že umíš klikat. Nemusíš znát hlavní město Francie – důležité je, že víš, jak se na to zeptat stroje.
A proč by ses učil násobilku? Kalkulačka to přece zvládne! A proč bys psal slohovku? Vždyť tvoje AI už umí i „tvůj styl“, takže za chvíli ti bude psát i milostné dopisy a výpověď z práce.

A doma?
„Mamííí, máme napsat básničku!“
„Tak si to napiš v tom ChatGPTčku, zlato. A běž si pustit YouTube, ať nejsi hloupej.“

Vítejte v realitě, kde dítě umí výborně promptovat, ale nepozná podmět od přísudku.
Kde se na gymplu vyhodí diktát a nahradí se „tvorbou digitálního obsahu“.
Kde místo kreslení jablíčka v prvouce vygeneruješ obrázek a místo čtení pohádky necháš AI, ať ti ji přečte – rovnou dramatizovaně a s hudbou!

Ale hlavně – nepřetěžujme děti.
Ať mají dost času na TikTok, gaming, sledování „reelů“, kde se někdo málem zabije skateboardem, a komentování cizích životů.
To je ta pravá příprava na budoucnost!
Bez schopnosti přemýšlet, bez základního vzdělání, ale hlavně: s krásně prázdnou hlavou a rychlým internetem.

Až jednou dojde proud, uvidíme, kdo z těch dětí přežije.
Já tipuju toho, co doma ještě píše úkoly ručně a umí rozdělat oheň bez aplikace.

————————————————————————————————————

2. díl fakt to není sranda: Děti bez úkolu, mozek v AI. Aneb jak školství ladně rezignovalo

Pamatujete si ještě, jak jsme ve škole seděli shrbení nad sešitem, cucali propisku a přemýšleli, jestli se „být“ píše s tvrdým nebo měkkým „i“? Nebo když jsme narychlo lepidlem patlali referát o Karlu IV., protože jsme na něj samozřejmě zapomněli a začali ho psát v 7:12 ráno v den odevzdání?

Tak to je pryč.
Dnešní děti totiž domácí úkoly nepíšou – ony si je nechají napsat.

Ne, nemyslím maminku.
Myslím umělou inteligenci.

„ChatGPT, napiš mi referát, ale ať to nevypadá moc chytře!“
Třetina žáků od 15 let výš už přiznala, že úkoly plně deleguje na AI. U mladších je to jen o pár procent méně. A školy? Ty si mezitím dál vesele hrají na to, že se pořád učí jako dřív.

No, neučí.
Dneska se totiž neučí vědomosti, učí se obcházet práci.
Místo čtení? YouTube shrnutí.
Místo přemýšlení? Google.
Místo tvoření? ChatGPT.

Zadáš prompt, stroj napíše a ty to „jen zkontroluješ“.
Kontrolovat ale neumíš, protože už nepoznáš ani shodu podmětu s přísudkem, takže to odevzdáš i s tím, že Karel IV. byl římský císař v roce 1143.

A co na to učitelé?
Přetížení, frustrovaní, ale hlavně – bezzubí.
Protože dneska nesmíš dítěti říct, že podvádí.
Musíš mu „nabídnout zpětnou vazbu na jeho digitální kompetenci“.

A rodiče?
„No tak aspoň se naučí s moderníma technologiema, že jo…“

Až dojde proud, přežije ten, kdo ještě umí napsat větu
Víte, ono to začíná jako sranda.
Jeden úkol, jeden referát.
Ale končí to generací, která neumí napsat dopis, spočítat trojčlenku, ani si ověřit zdroj informací. Ale zato umí krásně promptovat AI, což jí bude houby platné, až vypadne Wi-Fi.

Tohle není pokrok.
Tohle je digitální demence ve školní brašně.
A pokud se dnes učíme víc zadávat úkoly strojům než myslet vlastní hlavou, tak se nedivme, že IQ u mladých klesá. Není kam růst, když celou práci myslícího tvora outsourcujeme do cloudu.

Já proti AI nic nemám – ostatně sama ji používám.
Ale má být nástrojem, ne mozkem místo mozku.
Pomoc starším lidem, nemocným, nebo jako inspirace tvůrčího psaní? Ano.
Ale děti a studenti by si úkoly měli odmakat sami.

Protože se neučí jen to, co píšou.
Učí se, že je třeba něco dokončit, myslet, tvořit, nést odpovědnost.

A bez těchto základních dovedností budeme mít sice generaci, která skvěle ovládá klávesnici – ale jakmile jí vezmeš Wi-Fi, tak nepozná máslo od ramy.

S úsměvem i varováním,
M. Doušková – analogová pamětnice v digitálním světě