Nepamatuju si, že bych za svůj život viděla na politické scéně partu, která by působila jako špatně napsaný sitcom. Každý jejich výstup připomíná reprízu „Televarieté“ – jen bez humoru. Oni se usmívají na tiskovkách, hází do davu fráze jako karamelky, a my? My máme pocit, že jsme si koupili lístky do Národního na Hamleta… a skončili jsme v Partičce na Primě.

Vláda působí dojmem, že jim do ruky někdo omylem dal klíče od zeměkoule a oni si z toho udělali laser game. Jsou přesvědčeni o své nesmrtelnosti, neomylnosti a hlavně – že když si budou dostatečně nahlas říkat, jak jsou skvělí, možná tomu nakonec uvěří i my. No… neuvěříme.

Bankrotlandia, aneb Jak se podniká v Kocourkově

Tak si to shrňme:

• 2021: 730 firem to zabalilo

• 2022: dalších 686 padlo

• 2023: ještě 651 šlo do kytek

• 2024: zase 686 (asi se jim to číslo líbilo)

• 2025 (jen leden–březen!): 1 542 podnikatelů řeklo: „Díky, stačilo.“

Co to je? Soutěž v odpadávání? Mistrovství v podnikatelské likvidaci? Každopádně – stát fandí všem, kdo to vzdali. Protože kdo přežije, to je podezřelý živnostník a na toho si už něco najdeme.

Nezaměstnanost? To je přece nový životní styl!

• 2021: 3 % – ještě se to drželo.

• 2022: 2,8 % – vláda jásá, „to jsme my!“

• 2023: 2,6 % – poslední optimismus

• 2024: BUM – 4,1 % v prosinci

• 2025 (leden): 4,3 % – to už není šmytec, to je disco polo!

Na úřadech práce už není fronta. To je průvod. 320 516 lidí bez práce? Třetina milionu? No tak to už je festival! Ještě tomu dejme název a moderuje to Mareš.

Střední třída? Moment, to ještě existuje?

Kdysi jsme měli střední třídu. Lidi, co platili daně, pracovali a drželi tenhle stát nad vodou. Dneska? Dneska drží tu vodu jen jako podmořský vrak. Slíbili jim pomoc. A pak je přejeli parním válcem jménem „zákony, daně, dovoz, byrokracie a papírová smršť na pět razítek“.

Místo domácí produkce tu máme polské máslo, které se roztéká už v regálu, a čínské ponožky, které přežijí přesně jedno praní. Ale jinak jsme „konkurenceschopní“. Tedy – podle PowerPointu vlády.

Dluh? Tenhle kabaret má rozpočet Marvelu.

• 2021: 2,2 bilionu korun – ještě to šlo

• 2024: 3,3 bilionu – a jedem!

• Deficit 2024? 288 miliard – tolik by stálo postavit tři nové kraje.

• Schodek 2025? 252 miliard – už jen taková recyklace nápadu.

Každou sekundu dluh naroste o 8 000 korun. Ale hlavně že máme tanky a sliby, že nás jednou bude Evropa obdivovat. Zatím se na nás kouká jako na kamaráda, co si půjčil peníze na chleba a koupil si místo toho lustr.

A co z toho všeho máme?

• Žádné nové nemocnice

• Žádné důstojné důchody

• Žádná záchrana firem

Ale zato máme:

• Spoustu solidarity (hlavně směrem ven)

• Obruče na noze podnikatelů

• A národní dluh s diplomem z Harvardu

Země, kde se vězení stává za názor a hrdina zločinec (nebo obráceně)

V normální zemi vás nevyhodí za to, co si myslíte. V normální zemi vás šikanuje leda šéf, ne stát. V normální zemi se zákon neohýbá podle toho, jestli má dotyčný správný kabát a známé v Senátu.

Ale my? My jsme si zvykli. My už ani nenadáváme, my si to píšeme na blogy. A vláda? Ta si to čte… a pak nás smaže. Anebo nám pošle anketu, jestli nechceme „víc digitalizace“.

Závěr?

Tohle už není ani tragikomedie. To je politický stand-up, který trvá už čtyři roky – a my za něj platíme lístky. Denně. Z našich kapes. Jen místo potlesku přichází pískot. A místo pointy? Bankrot.

Ale hlavně – pořád je důležité „udržet demokracii“. Takže zatímco my řešíme, za co koupit rohlíky, oni řeší, jak změnit ústavu. A my se jim smějeme. Ale potichu. Aby nás neslyšeli.