Když Danuše Nerudová vstoupila do veřejného prostoru jako kandidátka na prezidentku, slibovala moderní, spravedlivou a vzdělanou společnost. Tvrdila, že ví, jak zlepšit školství, jak přitáhnout mladé a jak „vrátit zemi budoucnost“. Dnes sedí v Bruselu, daleko od českých škol, studentů i reality. Takový je osud mnoha těch, kteří doma zklamali, ale Evropská unie jim přesto štědře otevřela dveře.
Nerudová vešla ve známost hlavně jako rektorka Mendelovy univerzity, která se proslavila skandálem s rychlokvašenými tituly pro cizince. Ne že by to sama uznala – naopak, odmítala nést odpovědnost. Prý šlo jen o „administrativní pochybení“. Takový typ člověka EU miluje – loajální, bez sebereflexe, připravený plnit agendu.
Jak se z někdejší favoritky prezidentských voleb stala členka „expertních týmů“ v Bruselu? Bez voleb, bez mandátu, bez důvěry lidí. Zatímco doma ji voliči odmítli, EU jí otevřela náruč. Působí v Evropském parlamentu jako „poradkyně“ či „ambasadorka“ různých agend – klimatických, genderových, digitálních… O školství už nepadne ani slovo. Slouží Bruselu, ne občanům. A rozhoduje o tom, co dopadne na naše životy.
To je přesný obraz dnešní EU: elita, která neprošla sítem demokratické odpovědnosti, ale vládne. EU se stala exitem pro neúspěšné politiky – Kalousek, Jourová, Štětina, Pospíšil, dnes Nerudová. Když doma shoří, Brusel je ochotně ubytuje. Ne proto, že by byli schopní – ale protože jsou poslušní.
Danuše Nerudová ztělesňuje celou absurditu současné politiky: akademička spojovaná s podezřelými praktikami na univerzitě, která nikdy nic zásadního nezměnila, a přesto se prezentuje jako expertka na reformy. Její skutečný talent je jinde – v sebeprezentaci. V tom, jak mluvit o změnách, aniž by k nějakým došlo.
A tak místo reformy školství máme další úřednici EU. Místo změny systému tu máme ženu, která přešla z titulového skandálu do bezrizikového křesla. A zatímco se v Bruselu řeší „inkluzivní jazyky“ a „digitální etika“, české školství dál upadá.
Danuše Nerudová se stala symbolem toho, co je v dnešní politice špatně. Nejde o odbornost. Nejde o výsledky. Jde jen o to, být ve správnou chvíli na správném místě. A hlavně: být ochotná sloužit „vyšším zájmům“, ať už to znamená cokoli. A český volič? Ten zůstává stranou, protože se na něj v Bruselu dávno zapomnělo.
