Trump podepsal smlouvu se Zelenským o těžbě minerálů a při té příležitosti mu prodal zbraně. K čemu zbraně, když s Putinem jedná o míru pro Ukrajinu? Každý soudný člověk by si měl tuhle otázku položit. Je to dvojí tvář a každá lže někomu jinému. Co mě utvrdilo, že je všechno špatně, je nadšený souhlas Lipavského a Peheho. Když souhlasí oni, tak je to zase jen průšvih pro naši zemi.

Trump hraje svou tradiční hru. Na jedné straně předstírá roli zachránce míru, na druhé straně si dělá kšefty ve stylu, který si nezadal s Bushovým Irákem. Pod rouškou diplomacie si Spojené státy vyřizují vlastní byznys – zajistit si přístup ke klíčovým surovinám, a k tomu podstrčit zbraně, aby se i nadále mohly roztáčet válkou promazané soukolí zbrojního průmyslu.

A Ukrajina? Ta se už dávno stala pouhou šachovou figurou. Zelenskyj, místo aby hájil svou zemi a lidi, ji proměnil v kolonii. Nejdřív ji prodal ideově Západu, teď ji rozprodává ekonomicky – nerostné bohatství, které patří Ukrajincům, se stává kořistí nadnárodních těžařských korporací s požehnáním Washingtonu.

A když se z toho radují čeští slouhové jako Lipavský a Pehe, víme přesně, kam to směřuje. Ti dva netleskají ničemu, co by bylo dobré pro nás. Pokud se jim lesknou oči nadšením, je to jistá známka, že se něco prodalo, zradilo nebo odvezlo na Západ. Ať už je to suverenita, klid, nebo zbytek zdravého rozumu.

Mír není byznys. Ale Trump, Zelenskyj a jejich poskoci ho zjevně vnímají jako reklamu – něco, co se hodí na billboardy a do volebních kampaní. Mezitím se dál střílí, lidé umírají a země se rozprodává na kusy.

Tohle není žádná novinka. Spojené státy používají tutéž šablonu už dekády. Pamatujete Afriku? Když šlo o kobalt v Kongu, byly tam „humanitární mise“, „stabilizace“, ale výsledek? Vykořisťování, rozvrat a dětské ruce dolující nerosty za dolary, které skončily v kapsách amerických firem. Totéž v Afghánistánu, Iráku – vždycky za kulisami svobody jen ropa, lithium, strategická poloha nebo těžební práva. Teď je na řadě Ukrajina.

Západní „mírotvorci“ si totiž pod pojmem mír nepředstavují konec války, ale jen takovou podobu ticha, která jim nebrání dál vydělávat. A tak se prodají zbraně – aby válka nekončila příliš rychle. A podepíše se smlouva o těžbě – aby byla jistota, že až se prach usadí, zisky potečou správným směrem.

A co dělají naši politici? Poskakují jako cvičené opičky na každé gesto z Washingtonu. Ani se nepokusí hájit české zájmy. Mlčí, když se ničí, lžou, když mají hájit pravdu, a smějí se, když prodávají budoucnost vlastní země. A ještě se u toho fotí na sociální sítě s vlaječkami a úsměvy, jako by byli na školním výletě.

Tihle lidé, jako Lipavský, Pekarová nebo Fiala, už dávno nevědí, komu slouží – nebo to vědí až moc dobře, a právě proto jsou tak nebezpeční.

A Brusel? Tam se samozřejmě tváří, že jde o obranu demokracie, svobody a právního řádu. Ale v tichosti kývne na každý nový byznys, pokud ho zařídí správní američtí kamarádi. EU, která by měla být protiváhou americké rozpínavosti, se místo toho mění v koloniálního správce cizích zájmů. Místo aby chránila své občany před důsledky války, stává se pouhou pobočkou zámořských korporací – a my, obyčejní lidé, jsme znovu ti, kdo to všechno zaplatí. Inflací, daněmi, energetickou nejistotou, a pokud dojde na nejhorší – i životy našich dětí.

Green Deal, migrační pakt, digitální diktatura – to všechno jsou různé formy téhož: postupné oslabování evropské suverenity ve prospěch těch, kdo tahají za nitky. A tahle „smlouva o těžbě“ je další hřebík do rakve. Tentokrát ne jen pro Ukrajinu, ale i pro nás. Protože zítra může někdo podobný „vyjednat“ těžbu na Šumavě. Nebo rozmístit americké základny v Česku pod záminkou ochrany minerálních zdrojů.

Mír? Ten se nikdy nevyjedná s puškou v ruce a smlouvou o rozprodeji země na stole.

Rubrika: EU bez obalu