Evropští lídři se dnes setkali na mimořádném summitu o válce na Ukrajině v reakci na obavy, že USA pokračují s Ruskem v mírových rozhovorech, které sevřou kontinent.

Zajímavé je, že nebyly pozvány žádné země, kromě velkého Polska s velkou armádou, které dříve patřily do vlivu bývalého SSSR. Další zajímavost, Británie pozvaná je, i když není členem EU. Co nám to říká? Že nás nikdy nebrali jako sobě rovné státy a používají nás jen jako svoje odbytiště. A my, Česko, jsme na tom nejhůře.

Buďme upřímní, totálně si s námi vytírají pozadí. Stydím se až do morku kostí za ty, co z nás udělali nesvéprávnou zemičku plnou blbců. Fuj, to je fakt v hajzlu.

A co naše slavná vláda? Ta si samozřejmě nedovolí ani pípnout. Když se o něčem rozhoduje, jsme první na ráně jako poslušní panáčci, co se ochotně zbavují všeho – suverenity, peněz i zbytků zdravého rozumu. Fiala si to možná představuje tak, že za odměnu dostane fotku s Macronem, ale realita? Jsme jen pěšáci ve hře, kterou hrají jiní.

Je fascinující, jak jsme se za pár dekád z národa s obrovským průmyslovým potenciálem a šikovnými lidmi dostali do fáze, kdy nemáme ani armádu, ani energetickou soběstačnost, ani žádný politický vliv. Ale hlavně, že máme eurohodnoty, zelenou politiku a plnou hubu solidarity. Jenže solidarity s kým? S námi nikdo solidaritu nemá.

Kdyby se náhodou někde rozhodovalo o naší budoucnosti, dozvíme se to až z novin – a to ještě v cenzurované verzi, aby se občan příliš nerozčílil. Jak by taky ne, když už jsme se smířili s tím, že nejsme ani stát, ale jen poslušný přívěsek Bruselu a Washingtonu.

Tak co? Bude se o naší budoucnosti rozhodovat na summitu, kde ani nemáme místo u stolu? Nebo se rozhoduje jinde a nám jen přijdou sdělit, co jsme povinni splnit? Až nám pak znovu oznámí, že „musíme nést svůj díl odpovědnosti“, „že není jiná cesta“ a „že je třeba obětí“, zkuste si vzpomenout, jak jsme se sem dostali.

Spoiler: ne vlastní vinou.