Tohle už není ani naštvání – tohle je čirá bezmoc. Vlastní kulturní dědictví nám doslova vyklouzává z rukou a končí ve vlastnictví zahraničních firem, kterým je česká kultura srdečně ukradená. Spolana, Oetker, a teď dokonce Supraphon? To je, jako bychom dobrovolně trhali stránky z vlastní historie a dávali je do cizích muzeí s cedulkou „Už to není vaše.“

Co to znamená? Všechna díla, která definovala naši hudební, literární a kulturní identitu – od Gotta po Hurvínka – teď vlastní Sony. Japonci, Američané, kdo ví, komu to ještě přepustí. Naši herci, zpěváci a skladatelé tvořili s vědomím, že jejich dílo zůstane navždy součástí české kultury, ale teď? Nadnárodní konglomerát rozhodne, co, kdy a jestli vůbec ještě něco uslyšíme. Chcete slyšet Suchého a Šlitra ve filmu? Možná budete muset zaplatit poplatek v dolarech. A pokud se jim zachce, můžou klidně celé katalogy hodit pod zámek, protože proč ne? Práva patří jim.

Tahle situace dokonale ukazuje, jaká tragédie je bezmyšlenkovité prodávání národního dědictví. Jasně, chápu – peníze. Ale co z toho máme? Místo dlouhodobé prosperity jen krátkodobý zisk pro pár vyvolených a naprostou kulturní sterilizaci pro zbytek. Už jsme si nechali vzít průmysl, vodu, energie – a teď i vzpomínky a identitu? Kde je hranice?

Tohle není jen národní ostuda. Tohle je zrůdná privatizace historie, která z nás dělá cizince ve vlastní zemi. Je třeba to říct nahlas: TAKHLE NE!