Žijeme v době, kdy fráze „pro dobro lidí“ spíše znamená „pro dobro moci“. Lékaři se svezli na vlně farmaceutických gigantů, kteří místo léčby nemocí léčí příznaky. Lidi udržují „na lécích“, zatímco příčiny nemocí, od toxického životního prostředí po stres z přemrštěné práce, dál metastázují.

Právníci? Spravedlnost prodaná tomu, kdo má silnější peněženku. Kauzy malých lidí hnijí ve frontě, zatímco velcí hráči tančí na stolech soudních síní. Soudci se ohýbají podle politického větru, protože když se podíváte hlouběji, i právo je jen obchod.

Univerzity? Místo kolébek vzdělání továrny na konformitu. Špičkový výzkum často financují korporace, které si výsledky upraví podle svých potřeb. Zapomeňte na svobodné myšlení, absolventi jsou školeni být poslušnými ozubenými kolečky.

Média? Ani nemluvit. Pravda se rozmělnila do tisíců verzí a lidé už nevědí, čemu věřit. Novináři si nešpiní ruce hledáním faktů, ale přepisují tiskové zprávy. Kdo platí, ten diktuje.

A banky? Tihle „ochránci ekonomiky“ si přivlastnili právo rozhodovat o tom, kolik vás vaše vlastní peníze budou stát. Zatímco vy počítáte koruny, oni chrlí nekonečné biliony dluhů. Ekonomika? Spíš hra na monopol, kde vítězem je vždy banka.

Církev? Namísto morální opory se chová jako korporace s vlastní PR kampaní. Nejdřív vás vyděsí peklem, a pak vám prodá odpustek – a samozřejmě čeká dar na „dílo boží“. Moralita? Jen kulisa pro manipulaci.

A co s tím? Spící ovce musí procitnout. Dokud se většina nechá utěšovat levnými slogany a pseudořešeními, bude tenhle cirkus pokračovat. Začněme se ptát. Přestaňme slepě věřit institucím, které se samy staly součástí problému.

Je čas se přestat spoléhat na to, že nám někdo dá pravdu na talíři. Svět nepotřebuje další bečící ovce, ale vlky, kteří budou klást nepříjemné otázky. Tak co, jdete do toho?