Polistopadová vláda: Kdo prodá svou zemi, prodá i vlastní duši

Rok 1989 měl být rokem znovuzrození, symbolem návratu k hrdosti a svobodě. Jenže místo toho jsme dostali lekci z cynismu a nenasytnosti. Ti, kteří měli nést odpovědnost za rozkvět země, se stali nástroji jejího rozprodání. Česká republika, země bohatá na přírodní zdroje, historické dědictví a průmyslovou tradici, byla politickými elitami přeměněna na levný výprodej.

Zrada za zradou: Privatizační masakr

Hned po revoluci se rozjel kolotoč privatizací, který byl vydáván za cestu k ekonomickému pokroku. „Tunelování“ se stalo národním sportem, kdy si vyvolení hráči brali vše, co nebylo přibité. Politici, místo aby hájili český majetek, otevřeli dveře šedým eminencím, zahraničním investorům a vlastním kapsám. Výsledek? Zničený průmysl, vylidněné fabriky a celá města bez budoucnosti.

Co jsme ztratili?

• Průmysl: Hrdé podniky, které přežily války i totalitu, skončily v rukou zahraničních korporací, jež je buď rozprodaly na části, nebo přemístily výrobu tam, kde je levnější pracovní síla. Zbrojovky, cukrovary, textilky, sklárny – to vše zmizelo.
• Půda: Naše zemědělská půda, symbol národní soběstačnosti, byla rozprodána jako zboží. Dnes na českých polích hospodaří nadnárodní koncerny, které neinvestují do českých komunit, ale jen vyvážejí zisk.
• Voda: Životně důležitý zdroj, který měl být pod přísnou státní kontrolou, byl převeden do rukou zahraničních společností. Češi platí za vodu jedny z nejvyšších cen, přestože pramení na našem území. Zisk? Směřuje do Francie nebo Německa.
• Energetika: Elektrárny, teplárny, distribuční sítě – kdysi naše páteř, dnes další zdroj příjmů pro cizí společnosti. Češi dnes platí přemrštěné ceny za energie, zatímco dividendy tečou pryč.

Politici jako obchodníci se státní suverenitou

Od Václava Havla přes Václava Klause až po současné vlády – žádná nezůstala bez viny. Každá vlna politiků přispěla svým dílem k tomu, aby Česko ztratilo část své suverenity.

• Václav Klaus – otec privatizace „za korunu“, která z nás udělala ráj pro spekulanty a oligarchy. Systém, kde se zhaslo, aby si vlivní mohli rozebrat, co chtěli.
• Miloš Zeman – v době opoziční smlouvy umožnil privatizaci bank a strategických podniků. Banky, které měly být pilířem české ekonomiky, skončily v rukou zahraničních koncernů.
• Další vlády – ať už se nazývaly levicové, pravicové, nebo středové, všechny pokračovaly v destrukci. Evropská unie? S radostí jsme přijali pravidla, která nás učinila montovnou bez vlastního hlasu.

Zrada národa: Kdo prodá půdu, prodá svůj lid

Slova Hipolita Cegielského jsou nadčasová. Půda, průmysl a obchod – to je skutečný základ každého národa. Kdo tento základ prodá, odevzdá národní bohatství cizím zájmům a zradí své vlastní lidi. Co může být větší zločin? V takových případech se nejedná jen o špatná rozhodnutí, ale o vědomou zradu, která si zaslouží trest.

Proč je to tak vážné?

Když jednou prodáte půdu, už ji nikdy nevrátíte. Když předáte průmysl, nemáte kontrolu nad svou ekonomikou. Když dovolíte cizím korporacím ovládat váš obchod, ztrácíte nejen zisk, ale i politickou nezávislost. Češi dnes platí za vlastní bohatství, zatímco politici si mnou ruce nad funkcemi v Bruselu a zahraničních správních radách.

Co s tím?

Česká republika potřebuje zásadní obrat. Je třeba vrátit strategické zdroje do českých rukou, chránit půdu a podpořit lokální průmysl. Politici, kteří přispěli k této destrukci, by měli být souzeni za zločiny proti národu. A my, obyčejní lidé, musíme přestat být pasivními svědky. Náš hněv nestačí – je třeba činu.

Pokud si neuvědomíme hodnotu toho, co nám ještě zbývá, budeme žít v zemi, která už nebude naše. A to už není jen pláč – to je vzpoura, kterou si každý zrádce zaslouží.