Takže se tu zas jednou děje ta klasická „západní“ fraška, kdy se půlka lidí třese, že nový americký prezident na nás něco ušije, a druhá půlka zas skáče radostí, že teď už určitě „přijde ta pomoc z Ameriky.“ Jako kdybychom nebyli svědky toho, jak tyhle zázračné přísliby končily v minulosti. Takhle bysme mohli doufat, až by z nás nezbylo nic než kolonie, co čeká na další rozkazy, a doma by mezitím všechno padalo na hlavu. Fakt skvělý plán, co? Zůstává jen otázka, kdy si Evropa uvědomí, že tohle otročení nápadům zpoza oceánu nikdy nedopadlo nijak slavně.

A opravdu, když už někdo přijde a říká: „Evropo, mám pro vás řešení,“ tak co se za tím skrývá? Je to nějaký dar z nebes? Ne, je to převlečená kára plná problémů, co nás bude stát víc než celý rozpočet. A mezitím Trump (nebo kdokoliv jiný, kdo zrovna má prst na tlačítku) má plné ruce práce sám se sebou, ale přesto nám jako Evropě „pomáhá.“ Takhle to už nejde. Chtělo by to konečně říct: Díky, ale ne. Evropa je dost stará na to, aby si dokázala poradit sama – a pokud není, tak je načase, aby dospěla.

Mně už dochází trpělivost, když vidím, jak Evropané spíše čekají na to, co řeknou za Atlantikem, než aby si udělali pořádek doma. Ano, naše drahá Evropa se ráda tváří, že je „moderní a silná,“ ale chová se jako dítě, co bez nápovědy ani neví, jak začít vlastní úkol. A přitom se najdou i země, co konečně pochopily, že v Americe žádné spásné řešení není. Podívejte se na Slováky, kteří si zvolili Fica a rozhodli se raději řídit sami, než poslouchat rozkazy. Tleskám jim! Jak moc jim to přeju, že vzali osud do vlastních rukou a hájí, co je jejich, zatímco my tady pořád lapáme po zahraničním vedení jako hladoví psi.

A teď si představte, co by se stalo, kdyby i další země pochopily, že nepotřebujeme žádného amerického „velkého bratra.“ Možná bychom si konečně všimli vlastních problémů! Není to náhodou jasné? Amerika se už dlouho stará jen o sebe, a přesně tak by to mělo zůstat. Evropě by to jedině prospělo – místo toho, aby koukala za oceán, by konečně mohla koukat před vlastní práh. Vždyť jak máme mít hrdost, když pořád čekáme, až nám někdo něco nadiktuje?