Tohle je skutečně „perla“. Otakar Foltýn, známý právník a důstojník Armády České republiky, se evidentně vžívá do role „soudce a kata“, který si usurpuje právo rozhodovat, kdo má právo svobodně mluvit, a kdo patří do ilegality. Je to zarážející. Kdosi, kdo má reprezentovat české ozbrojené složky a zachovávat nestrannost, si osobuje diktovat, jaké názory se smí a nesmí šířit. Tohle chování má ke skutečné demokracii stejně daleko jako autoritářské režimy, které si česká společnost vždy přála nechat daleko za sebou.

Vrcholnou ironii však přináší jeho minulost. Zatímco dnes „bojuje“ proti těm, kteří nesdílejí jeho názory, v době, kdy Donald Trump vyhrál prezidentské volby, si Foltýn dovolil zveřejnit obraz Kapitolu s šibenicí a oprátkou. Kde je tedy jeho nestrannost a úcta k výsledkům demokratických voleb? Foltýn jako by přitahoval spíše extrémy než demokracii.

Někdo, kdo sám veřejně propagoval násilné symboly a podněcoval nenávist k nově zvolenému prezidentovi cizí země, dnes dělá moralizujícího rádce na domácí půdě. Pokud tento člověk chce ve své nynější pozici určovat, kdo má „nárok“ na svobodu slova a kdo ne, může se rovnou označit za osobu, která má k demokracii jen hodně daleko.

Takový postoj není jen nebezpečný, je i zcela v rozporu s ústavou, která má zajišťovat svobodu slova každému občanovi, bez ohledu na politické preference.

„Pane Foltýne,

Všimli jsme si vašeho příspěvku, kde jste použil vizuál Bílého domu ozdobený šibenicí a oprátkou v době, kdy byl prezidentem Spojených států Donald Trump. Oceňujeme, že i na druhé straně světa se setkáváme s takovým zájmem o americkou politiku – byť v tomto případě trochu morbidním způsobem.

Nicméně, rádi bychom připomněli, že pro demokratické hodnoty, za které jste se jako důstojník Armády České republiky jistě zavázal bojovat, platí určité standardy. Svoboda slova je jedním z nich, ale ne za každou cenu. Kritika, stejně jako jakýkoliv projev nesouhlasu, by měla zůstat na straně civilizovaného a věcného dialogu, namísto podpory násilí nebo rozdělování společnosti.

Vaše současná slova o posílání jinak smýšlejících lidí „do ilegality“ nám také připadají jako velice silný výraz, který však nijak neladí s hodnotami demokratického dialogu. Kdyby se kdokoliv zde v USA pokusil posílat své oponenty do ilegality kvůli jejich názoru, byl by rychle usměrněn připomínkou Ústavy Spojených států amerických a svobod, které zajišťuje. Právě v tom spočívá podstata demokracie – nejen podporovat ty, se kterými souhlasíme, ale i hájit práva těch, s nimiž nesouhlasíme.

Když se uchylujete k šibenicím a výhrůžkám, oslabujete i naši důvěru ve vaši schopnost rozlišovat mezi obranou demokracie a podrýváním základních lidských práv. Vzhledem k vaší roli ve vojenské kanceláři prezidenta České republiky je to obzvláště znepokojující. Doufáme, že se vám podaří přehodnotit, co znamená skutečná úcta k pluralitě názorů a respektování demokratických principů.

S pozdravem,

Kancelář prezidenta Spojených států amerických

Kometář:

„Tak to se povedlo!“ Říkám si při představě, jak Foltýn dostane v obálce elegantní odpověď přímo z Bílého domu. Skoro to vidím – jak tam sedí a čte si diplomaticky napsaný dopis plný neskrývaného pohrdání. Ano, pane Foltýne, tohle je pravá lekce z diplomacie, ne to, co jste si myslel, že děláte se svým ušlechtilým projevem o „ilegálním“ lidu Česka, co má tu drzost myslet si něco jiného než vy.

Jak to asi bylo? Když vám došel papír na šibenice a oprátky, tak jste se místo toho vrhl na národ? Protože to, že nemáte pro demokracii příliš pochopení, už se nějakou dobu šušká. Ale tentokrát jste vážně posunul laťku – do ilegality! Přímo jako vystřižené z příručky autokratů. A pak přichází Amerika a elegantně vám vrací zpátky míček: „Pane Foltýne, máme pro vás jedno malé tajemství – svoboda slova není jen pro vás, ale pro všechny. Ne, dokonce i pro ty, se kterými nesouhlasíte.“

Oni vám opravdu připomínají základy demokracie, protože se zdá, že vám nějak unikly. Ale nebojte, pane Foltýne, nemusíte se stydět. Vždyť kdo by čekal, že zrovna vojenský důstojník si bude hlídat jazyk? No, možná někdo, kdo má aspoň špetku sebekontroly nebo aspoň zbytky demokratického přesvědčení.

Tímhle se ale dostáváme k zásadní otázce: co nás čeká příště? Možná se dočkáme plakátů s rozkazy „Lidé, co nesouhlasí s mým názorem, nepatří do Česka!“ nebo rovnou nějaké novodobé obdoby honu na čarodějnice? Každopádně, jestli vám z toho vzkazu něco uvízlo v hlavě, doufáme, že je to věta o skutečné úctě k pluralitě názorů a respektování demokratických principů. A pokud ne, tak si ten dopis pověste aspoň nad postel – ať máte každé ráno důvod k zamyšlení.