Hřbitov národní identity v obchodní sféře – a každý náhrobek má svůj příběh. Tahle „zničená dědictví“ vypovídají nejen o proměně českého průmyslu, ale taky o důsledcích divokých privatizací, špatných rozhodnutí a zahraničních zájmů.

Benzina a České aerolinie – symboly naší mobility, které teď jen plní kapsy zahraničním hráčům. Benzina ztratila národní příchuť a ČSA, kdysi pýcha, je pryč. SmartWings si název ČSA strčí tak akorát do šuplíku.

LIAZ, Karosa a Zetor – tady se vyráběly stroje, které symbolizovaly českou inženýrskou zručnost a soběstačnost. Tyto značky přežívaly války, státní převraty i hospodářské recese, ale nová doba a privatizace je pohřbila nebo poslala do zahraničí. Kdyby naši předkové věděli, že se traktory budou vyrábět v Indii, asi by si to moc nevysvětlili.

Skloexport a Poldi Kladno – zlaté české ručičky, sklo a ocel. Kolik generací dřelo, aby jejich výrobky byly známé po celém světě, a kolik moderních „manažerů“ tohle dědictví dokázalo zlikvidovat během jednoho funkčního období?

Textilana, Seba Tanvald a OP Prostějov – český textilní průmysl byl legendární, ale s globalizací přišla levná výroba z Asie, což vedlo k totálnímu úpadku. A že to byly fabriky, které proslavily české oblečení všude možně! Dneska místo toho jdeme pro šaty do obchodů plných neosobního levného dovozu.

Živnobanka a Diana – finanční tradice a česká čokoláda – zní to skoro jako báje, jenže tady jsou to kapitoly z ekonomického románu „Jak zabít značku“. Diana vydržela přes století, ale nakonec padla jako oběť Nestlé, Živnobanka fúzovala s UniCredit Bank a ztratila všechno kouzlo.

ČSPL – když se podíváme na lodě na našich řekách, už tam nevidíme české lodě ani lidi na mostech s českými tvářemi. Národní dědictví se rozplynulo.

Celý tenhle seznam nám ukazuje, že jsme mnohem víc, než jen spotřebitelé cizích značek – měli jsme vlastní úspěchy, vlastní jedinečná průmyslová odvětví, a to všechno se rozpadlo pod tlakem peněz, nekompetentního řízení a nezájmu o to, co znamenají naše vlastní značky. Takže obrečení je tu asi na místě a doufám, že pláče celý národ.

Autor: Jaroslav Foldyna