Hej, Slované, ještě naše
slovanská řeč žije,
dokud naše věrné srdce
pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše,
proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh,
Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat
na tom světě žádný.
I nechať je tolik lidí,
kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám,
toho Perun smete.

I nechať se též nad námi,
hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme.
Země ať se třese!
My stojíme stále pevně,
jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho,
kdo odstoupí zrádně.

Slovanská hymna byla svatá pro tyhle národy a zpívala se – slovensky, česky, moravsky, polsky, srbsky chorvatsky, bosensky, černohorsky, slovinsky, srbsky, makedonsky, bulharsky, rusky, ukrajinsky, bělorusky, rusínsky.

Hej, Slované, jak dlouho ještě budeme sledovat, jak naši bratři a sestry trpí, zatímco jejich bolest využívají jiní pro vlastní zájmy? Byli jsme rozděleni a poštváni proti sobě, a to vše pro zisky těch, kteří naši jednotu nikdy nepochopí. Kolikrát jsme byli svědky toho, jak se Slované obraceli jeden proti druhému, jen aby sloužili zájmům jiných? Je čas, abychom to změnili. Je čas, abychom se postavili bok po boku a chránili to, co nás spojuje – jazyk, kulturu, víru a tradice, které nám předali naši předkové.

Podívejme se na naše dějiny. Kolikrát už se naši předkové bránili proti těm, kdo chtěli naši kulturu potlačit? Kolikrát se naše země staly bojišti pro cizí zájmy? A přesto – Slovanský duch přežil. Ani hromy a blesky, ani úklady, ani strach nás nedokázaly rozdělit tak, abychom navždy zapomněli, kým jsme.

Klíčová myšlenka jednoty

Měli bychom si vzpomenout na slova starých písní, které jsme zpívali každý ve svém jazyce, ale s jednotným hlasem. Všichni jsme svobodní a hrdí lidé, každý náš jazyk je darem a každý náš národ má stejnou cenu. Jak by dnes vypadal svět, kdyby Slované stáli při sobě, místo aby bojovali mezi sebou?

Historické paralely

Připomeňme si chvíle, kdy jsme dokázali stát jednotně: ať už v bojích proti říším, které nás chtěly ovládat, nebo při společné práci na kulturním dědictví, které dodnes rezonuje ve všech slovanských zemích. Tato síla není jen minulostí – můžeme ji vzkřísit a nechat znovu rozkvést. A to nejen na bojištích, ale hlavně v míru, kdy můžeme budovat společnou budoucnost, kde si budeme navzájem bratry.

Závěr

Proto, bratři a sestry, přestaňme se dívat na cizí zájmy jako na naše vlastní. Najděme svou vlastní sílu, obnovme naše vzájemné vazby a pěstujme svou kulturu, své hodnoty a svou víru. Náš duch je příliš silný na to, aby byl podřízen zájmům těch, kteří nikdy nepochopí hloubku naší historie a spojení mezi námi.