Sedím před klávesnicí a přemýšlím jestli mám začít psát a jestli mě u toho náhodou neraní. Dívám se na odkazy a zjištění že více jak 5 000 ročně nových důchodců na penzi prostě nedosáhne. Vlastně mě to omráčilo a pak když jsem se zamyslela, tak mě to nepřekvapilo. Jak by mohlo. Nečekám přece od tohoto posraného režimu nic dobrého, tak proč by mě to mělo šokovat. Další tisíce nemají odpracované roky a mají důchod třeba 5 000,- Kč a já si říkám co s tím asi má ten starý člověk dělat. Buď pracovat dál, nebo žít na ulici. Najdou se takoví co namítnou, že měli pracovat. To na mě raději nazkoušejte, protože jsou mezi nimi lidé co makají celý život až se z nich kouří, ale jejich podnikaví šéfové s nimi uzavírají různé brigádičky, černoty na ruka a další chuťovky a pokud člověk nechce chcípnout hlady sáhne po všem.

To se nikde neukáže a i když člověk pracuje, tak nemá nárok na důchod. Tak pracuje dokud může a když nemůže tak může klidně chcípnou, protože státu je to jedno. To je sociální politika všech zazobanců seshora kterým je jedno co se děje dole. Když zůstane starý člověk sám, tak má prostě smůlu. S důchodem kolem 10 000,- Kč prostě nejde vyžít a já tímto obviňuji stát za hlavního viníka. Je to jeho práce a práce těch, kterým s důvěrou dáváme svoje daně a myslíme si, že nás nic zlého potkat nemůže. Stařečci končí na ubytovnách kde se pohybují zahraniční dělníci, spodina a tam dožívají svoje roky. Je mi stydno, že se to děje v zemi ve který se kdysi žilo dobře a klidně.

Já se přestávám divit západu, že chtějí jít cestou kterou jsme se po válce rozhodli jít. My jsme jim neměli co závidět. Je to přesně naopak. Oni záviděli nám ten klid a bezpečí. Právo na práci, právo na léčení, právo na právníka. Vlastně jsme toho měli tolik, že jsme si ničeho nevážili. Lidé se koukali na pitomé reklamy na rakouské a německé televize a záviděli zboží s představou, jak by si to všechno koupili, ale nemysleli na to, že reklama a skutečný život jsou nebe a dudy. Teď máme bezva reklamy a 80% národa na ně zase jen kouká a zase na ně nedosáhne. No není to legrace? Ne, není! Je to otřesné.

Kapitalismus je přežitý a je třeba vydat se jinou cestou. Jenže na to musí člověk dozrát a pochopit, že jeho cesta je cestou duše a ne cesta konzumu. Prázdná duše člověk pošle do beznaději, pak do deprese a člověk ztratí důvod k radosti, pak k životu. Nebo si myslíte, že miliony (možná více) lidí jsou na antidepresivech je náhoda? Tohle k nám přišlo ze Západu. Tehdy jsme ani nevěděli co to je deprese když na skvělém západě měl skoro každý člověk svého psychiatra. Ano, takový tam byl život do kterého jsme chtěli patřit. Tak tam patříme a dostali jsme se do stavu, kdy je nám jedno kdo v příkopě umírá, hlavně že lednička je plná a televize hraje.

Od dědečka jsem slýchávala, že na dobro není nikdy pozdě a že učit se máme pořád. Ztratila se víra a s ní odešlo dobro. Možná, kdybychom ji znovu nalezli, tak by se vrátilo.