V poslední době jsme svědky narůstajícího vlivu vojáků z povolání v naší vládě. Ať už je to generál Petr Pavel v čele státu nebo náčelník generálního štábu Řehka a další vojenští představitelé, kteří čím dál častěji vystupují na veřejnosti, zdá se, že se na politické scéně něco mění. A je otázkou, co to znamená pro nás, obyčejné lidi.

Vojenští představitelé nejsou běžní političtí hráči, jejichž cílem je dialog a kompromis. Armáda je založená na hierarchii, disciplíně a poslušnosti. Když vojáci začnou hrát hlavní roli v politice, můžeme se ptát, zda se nepřipravujeme na situace, kdy tato pravidla začnou dominovat i naší civilní správě.

Vláda se zdá být čím dál tím více ochotná zasáhnout proti těm, kteří s ní nesouhlasí. Odpůrci jsou nálepkováni jako nepřátelé nebo dokonce „svině,“ jak řekl plukovník Foltýn. Takové výrazy nepřipomínají demokratickou diskusi, ale spíše autoritářské praktiky.

Jednou z nejznepokojivějších věcí je snaha vlády o ovládnutí veřejného mínění, zejména mezi mladými lidmi. Přes změny ve vzdělávacím systému a propagaci určitých hodnot se vláda snaží formovat novou generaci podle svých představ. Tradiční rodinné hodnoty se pomalu stávají něčím zastaralým, zatímco se zvyšuje tlak na akceptaci a podporu LGBTQ komunity. K tomu se přidává i trend přechodu do virtuální reality, kde jsou lidé odtrženi od skutečných problémů a snadněji ovladatelní.

Pokud tento trend bude pokračovat, můžeme se ocitnout v situaci, kdy vojáci nejen že budou hlídat naše hranice, ale začnou hlídat i naši mysl. To by byl krok zpět, do časů, kdy jednota národa byla vynucována silou a občanské svobody byly jen prázdnou frází.

Ať už je pravda jakákoliv, je důležité být na pozoru. Vždyť historie nám ukazuje, že jakmile se armáda začne příliš míchat do politiky, následky pro obyčejné lidi bývají tragické. Proto bychom měli být obezřetní a nenechat se zastrašit, ani zmanipulovat.