Bystřina a- a a+

Zkus si jen zrelaxovat duši a tělo. Jen chvíli ti snění dovolilo být motýlem a darovalo ti sílu horské bystřiny, stálost horské lučiny a motýlí moudrost.

Zavři svoje oči, z vlastního těla si udělej malou, uzavřenou, tvrdou skořápku jako z oříšku. Je jen tvoje a jen pro tebe na tuto chvíli něžného snění a bloudění ve své vlastní mysli. Není nic, jen tichý hlas, který ti dává prostor a čas. Čas, ten je tvůj, tak očisti něhou a krásou svoji bolavou duši. Ač se to možná nesluší, že jen pro sebe chceš ten čas, tak věř, máš na to právo. Začni snít a ve snění bloudit po krásách světa. Jsi tam, kam zloba a nenávist nemohou, to láska tě teď drží na nohou. Zde není ubližování a ponižování, jen krásné očarování dobrem ukrytým ve vlastní duši. Kdo to asi tuší, co skrýváš pod smutnými víčky? Kdo je jednou odkryje a pochopí, do náruče tě uchopí a nikdy nepustí. Tak sni svůj čas, který je teď a tady. Jsi ve vysokých horách, kde se špičky dotýkají nebes. Z jedné skály pramení živá voda a jiskří na slunci duhovými barvami, jako když si děti dělají bubliny. Vítr rozprašuje barevný vodní prach, co se vznáší v ovzduší a celou tě zahalí do vodního, barevného hávu. Ta barevná sprška z tebe smývá strach, úzkost a bolest. Tančíš v té vodní mlze, klesáš pomalu na kolena, noříš své dlaně do vodní duhy. Je tak nezdolná a živá. Voda ti začne šeptat: „Buď jako já.“

Hledej si cestičky, vyhřívej se na slunci, omývej svou cestou vše živé, co potkáš. Svojí nezdolností a odhodlaností se začneš rozrůstat z bystřiny do potoka a pak do řeky, která je a bude neporažena. Dala jsem ti rady, a ty jdi za sestrou loukou. Louka tě uvítá vůní kvítí a sladkostí vzduchu. Ulehneš na záda a oči upřeš do nebe, necháš se kolébat vonnou náručí do dalšího snění. Nad hlavou poletují motýli a sedají ti na hruď a na vlasy. Ty ani nedýcháš a s úžasem vnímáš jejich řeč. Je něžná jako pyl na jejich křídlech a ty jim rozumíš. Zvou tě mezi sebe. Stačí jen mávnutí, tichounké zašeptání, a ty ses stala na chvíli barevným motýlem. S údivem sleduješ svoje křídla a pak lehce mávneš. Jen tak na zkoušku, polehoučku. Pak mávneš znova a znova a už poletuješ s ostatními po louce, sedáš na květiny, piješ nektar z jejich kalichů. Jen chvíli ti snění dovolilo být motýlem a darovalo ti sílu horské bystřiny, stálost horské lučiny a motýlí moudrost. Ten pocit si uchovej na celý svůj život.

Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.