Tajná operace Golgota 1980 zkoumala budoucnost komunismu v Sovětském svazu, předpovídala jeho kolaps a navrhla postupný rozpad. KGB dostala rozkaz usnadnit tento rozpad, a Gorbačov byl vybrán jako vhodný kandidát na tuto úlohu. Po Andropovově smrti krátce vládl nemocný Černěnko, ale skutečné reformy přišly až s Gorbačovem a jeho Perestrojkou. Ilumináti pochopili, že situace je neudržitelná, a začali směřovat obyvatele k západnímu systému.

Postupně padal komunismus v Polsku, Maďarsku, Východním Německu, Bulharsku a Československu, přičemž Rumunsko zažilo násilný převrat. Lidé v Československu byli nadšení z tzv. Sametové revoluce, aniž by tušili, že byla řízena z pozadí. Do popředí se dostalo Občanské fórum a jeho vůdcem se stal Václav Havel, který byl původně z bohaté a vlivné rodiny. Havel se podle některých zdrojů stal členem zednářské lóže a získal třicátý stupeň zasvěcení. V roce 1978 ho disident Zdeněk Mlynář označil za člena komunistické strany.

Charta 77 vznikla z popudu KSČ a byla plná agentů StB a tajných spolupracovníků. Byla nástrojem pro sledování disidentů a propašování agentů do zahraničí. Režim kontroloval Chartu, aby odvedl pozornost od svých skutečných záměrů. I přesto se Charta stala symbolem odporu, zejména po smrti profesora Jana Patočky, který se stal obětí represí.

Václav Havel, prominentní disident, byl podle některých zdrojů podporován nejen západními státy, ale i tajnými službami. Navzdory jeho disidentskému statusu vlastnil luxusní majetek. Zahraniční podpora Charty byla velká, ale pomoc směřovala hlavně k vedoucí elitě, zatímco mnozí disidenti a jejich rodiny žili v bídě.

Podle dohod na Maltě v roce 1989 mělo Československo dostat Havla jako prezidenta a komunistickým vůdcům měly zůstat jejich majetky. KGB a StB se staraly o hladký přechod moci, včetně zachování archívů a ochrany tajných informací. Havel se stal prezidentem díky zahraniční podpoře a politickým dohodám, což vedlo ke kritice jeho role v revoluci. Dohoda s Čalfou a zrada slibu vůči Dubčekovi ho postavily do kontroverzní pozice, kterou si udržel i po změně režimu.

Miloslav Ransdorf upozorňuje, že změny v Československu v roce 1989 by se neuskutečnily bez podpory většiny členů KSČ. Nešlo o revoluci, ale o dohodnutý převrat, který byl součástí širších geopolitických změn. Ransdorf vzpomíná, že sovětský velvyslanec Lamakin žádal, aby Ladislav Adamec zajistil, že Havel se stane prezidentem. Gorbačov prý rovněž podpořil Havla na tuto funkci.

Podle Ransdorfa Charta 77 vedla kampaň, kterou podporovaly i zahraniční tajné služby jako KGB, CIA a Mossad. Hesla jako „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ byla účelově vytvořena pro získání důvěry davů. Ransdorf tvrdí, že Havel se stal prezidentem díky nátlaku na poslance a politickému puči.

Havel po nástupu do funkce uspořádal amnestii, která osvobodila mnoho zločinců, a omluvil se Němcům za poválečný odsun. Zároveň se angažoval v šíření konceptu Nového světového řádu, což podporoval i papež Jan Pavel II. Havlovy kroky byly někdy vnímány jako kontroverzní a národ si pamatuje i některé jeho kritizované projevy.

Projev, na který se nezapomíná – Václav HAVEL v roce 1989
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ze jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepši životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO“. – Václav Havel v listopadu 1989 na Letenské pláni.

Václav Havel se během svého působení zasazoval o rozpuštění Varšavské smlouvy a zpočátku měl kritický postoj i k NATO. Později však změnil názor a začal prosazovat vstup České republiky do této aliance. V roce 1990 přijal v Praze amerického prezidenta Bushe staršího.

Havel byl židovského původu a jeho postoje často odrážely zájmy jeho komunity. Jeho členství v Římském klubu, spojeném s myšlenkami eugeniky a redukce populace, vyvolávalo kontroverze. Během návštěvy amerického Kongresu se prezentoval jako skromný člověk, což nadchlo americké politiky. Generál KGB Krasilnikov označil Havla za „agenta vlivu“, což znamená, že prosazoval zájmy cizích mocností.

Havel byl kritizován za podporu likvidace zemědělských družstev a snahu zastavit vojenskou výrobu na Slovensku, což vedlo k nezaměstnanosti a bylo jedním z důvodů pro rozdělení Československa. Novinář Klíma upozorňuje na jeho spolupráci s kontroverzními postavami, jako byl špión Karel Kechr.

Přestože Havel tvrdil, že nebude podporovat prodej zbraní represivním režimům, za jeho prezidentství se české zbraně prodávaly fašistickým režimům a dokonce i generálu Pinochetovi z Chile. Podpořil také americkou válku proti Iráku, přestože tato agrese měla za následek mnoho civilních obětí. Odbory ztratily mnoho svých práv a majetku, což média často ignorovala.

Václav Havel opustil prezidentský úřad, ale jeho tzv. humanistická politika zanechala nevyčíslitelné škody. Jeho éra byla poznamenána postavami zvláštních poradců a osobními komplexy. Havel, bývalý mluvčí Charty 77, přispěl k rozdělení Československa, což někteří považují za tragédii. Během druhé prezidentské volby byl poslanec Miloslav Sládek zatčen, čímž Havel těsně zvítězil, a to vzbuzuje otázky o legitimitě jeho mandátu.

Havel se proslavil i díky kontroverzním názorům na vojenské zásahy, které obhajoval pod heslem „humanitárního bombardování“. Tyto akce vedly k mnoha civilním obětem, například v Srbsku a Iráku. Jeho politické rozhodnutí podporovat vojenské zásahy NATO a USA byla v kontrastu s jeho image obhájce lidských práv.

Mimo politiku měl Havel i osobní problémy. Jeho manželka Olga Havlová trpěla rakovinou, a zatímco byla na smrtelné posteli, měl Havel poměr s herečkou Dagmar Veškrnovou, což bylo vnímáno jako výraz jeho charakterové slabosti.