Pohled na umělecký status

Představte si svět, kde vaše daně nejdou na infrastrukturu, vzdělání nebo zdravotnictví, ale na to, aby si Franta z ulice mohl koupit nové plátno pro svou sérii „Umění nebo odpadky?“. Ano, mluvím o statusu umělce, což je v podstatě kód pro „Platíme lidi za to, že dělají něco, co nikdo nechce kupovat.“

Umění jako zaměstnání snů

Být umělcem na státní podpoře zní jako fantastický sen. Můžete si celý den hrát s barvami, vyřezávat sochy z másla nebo vytvářet performace, kde se celé hodiny válíte v bahně – a za to dostáváte zaplaceno! Ano, vítejte ve světě, kde talent a trh neznamenají nic. Stačí se prohlásit za umělce a vláda vás udrží nad vodou.

Když trh nefunguje, platí to daňový poplatník

Je skvělé vědět, že když nikdo nechce koupit vaše umění, vláda zasáhne a použije peníze z našich daní, aby vám pomohla. Jako kdybychom neměli dostatek problémů s opravdovými pracovními místy, které přinášejí reálný užitek. Ale ne, teď musíme podporovat i ty, kteří se rozhodli, že práce s lopatou nebo v kanceláři je pod jejich úroveň. Protože proč by někdo měl dělat něco produktivního, když může tvořit umělecké instalace z odpadků?

Ironie v praxi

Zajímavé je, že i když umění by mělo být o kreativitě a svobodném vyjádření, ti, kdo na něj dostávají státní podporu, často tvoří věci, které nikdo nechce vidět ani zadarmo. Je to jako kdybychom platili kuchaře, aby nám denně servíroval gumové medvídky na talíři a pak se divili, proč restaurace nevydělává. A kdyby to někdo kritizoval? No, to by byl kulturní barbarský čin!

Pracujme všichni jako umělci

Proč se vlastně namáhat prací, která má smysl a kterou trh ocení? Pojďme všichni požádat o status umělce! Budeme malovat zdi v našich bytech, psát básně o nudě nebo tvořit hudbu, kterou nikdo nechce poslouchat. A přitom nám stát bude platit účty. Hurá!

Závěrem

Pokud by umělci měli status, že si jejich práci koupí trh, byl by to jiný příběh. Ale žádat občany, aby financovali něco, co si samo na sebe nevydělá, je prostě nesmysl. Takže, milí rádoby umělci, pokud si na sebe nevyděláte svým uměním, možná byste měli zvážit práci s lopatou. Možná to není tak poetické, ale aspoň to má smysl.

Tímto uzavíráme tuto satirickou pohádku o umělcích na státní podpoře. Přesvědčeni, že skutečné umění se prosadí samo, necháme Frantu z ulice jeho odpadkovým kolážím a vrátíme se k podpoře těch, kteří svým talentem opravdu přispívají k našemu kulturnímu bohatství – bez státní podpory.