Tento článek je překroucená pravda. Co taky můžeme chtít od amerických novin. Lži a překrucování. Tenhle spor vyvolali oni a to právě kvůli těm surovinám které teď ovládá Rusko a musí je to sakra štvát. Nic se těm Amíků teď nedaří. Kam vlezou, odtam je vyženou a je tak dobře. Nepatří jim celý svět a přijde doba, kdy se jim za to dostane pořádné odplaty. Všechnu vinu házejí na Rusko. Dokonce i válku začali prý v roce 2014. Mají tím na mysli dobu, kdy přišly o Krym. Už nenapsali, že se obyvatelé Krymu rozhodli sami v referendu. Proč takový rozruch kvůli Krymu? Protože je plný nerostného bohatství. V článku je vše pěkně od Amíků popsané a tak jsem vám to jen předložila zkrácený. Pokud si chcete přečíst celý článek, stačí klinout na Zdroj.

Zdroj:  Méně než 100 mil východně udeří dělostřelecké salvy do ukrajinských obranných pozic, zatímco ruské síly postupují vpřed. Ale pod povrchem tohoto rozlehlého uhelného pole Donbas stále pracuje tenčící se počet horníků, kteří těží palivo, které je symbolem jedné z největších ukrajinských výzev.

Kreml okrádá tento národ o stavební kameny jeho ekonomiky – jeho přírodní zdroje.

Po téměř šesti měsících bojů přinesla moskevská válka alespoň jednu velkou odměnu: rozšířenou kontrolu nad některými zeměmi s nejbohatšími minerály v Evropě. Ukrajina ukrývá jedny z největších světových zásob titanové a železné rudy, pole nevyužitého lithia a obrovská ložiska uhlí. Dohromady mají hodnotu desítek bilionů dolarů.

Lví podíl těchto ložisek uhlí, která po desetiletí poháněla kritický ocelářský průmysl Ukrajiny, se soustřeďuje na východě, kam Moskva nejvíce zasáhla. Podle analýzy pro The Washington Post kanadské společnosti zabývající se geopolitickými riziky je to vložilo do ruských rukou spolu s významným množstvím dalších cenných energetických a minerálních ložisek používaných pro vše od součástí letadel po chytré telefony.

Rusko vlastní obrovské množství přírodních zdrojů. Ale upírání Ukrajiny její vlastní strategicky podkopalo ekonomiku země a přinutilo Kyjev dovážet uhlí, aby se ve městech a obcích svítilo. Pokud by se Kremlu podařilo anektovat ukrajinské území, které obsadil – jak se američtí představitelé domnívají, že Kyjev by trvale ztratil přístup k téměř dvěma třetinám svých nalezišť.

Ukrajina by také přišla o nesčetné množství dalších zásob, včetně zásob zemního plynu, ropy a nerostů vzácných zemin nezbytných pro některé high-tech komponenty což by mohlo bránit západní Evropě v hledání alternativ k dovozu z Ruska a Číny. Ukrajina přijde o půdu, přestane mít silnou komoditní ekonomiku a stane se spíše jedním z pobaltských států, národem neschopným udržet svou průmyslovou ekonomiku. To je to, co Rusko chce.

Ztracené bohatství ve výši 12,4 bilionu dolarů

Ukrajina je všeobecně známá jako zemědělská velmoc. Ale jako základní surovina je domovem 117 ze 120 nejpoužívanějších minerálů a kovů a je hlavním zdrojem fosilních paliv. Analýza SecDev ukazuje, že ukrajinská energetická ložiska, kovy a nerosty v hodnotě nejméně 12,4 bilionu dolarů jsou nyní pod ruskou kontrolou.

Hlavní zdroje Ukrajiny leží na Krymu, které dnes už patří Rusku

WASHINGTON POST

Od začátku invaze v únoru však Kreml neustále rozšiřoval svůj majetek. Podle SecDev a Ukrajiny zabavil 41 uhelných polí, 27 lokalit zemního plynu, 14 lokalit propanu, devět ropných polí, šest ložisek železné rudy, dvě lokality s titanovou rudou, dvě lokality zirkonové rudy, jednu lokalitu stroncia, jedno naleziště lithia, jedno naleziště uranu, jedno ložisko zlata a významný lom vápence dříve využívaný pro ukrajinskou výrobu oceli.

Ruská okupace ukrajinského území má přímé důsledky pro západní energetickou bezpečnost. Pokud Evropané nedokážou rychle diverzifikovat zdroje ropy a plynu, zůstanou vysoce závislí na ruských uhlovodících.

Největší hrozbou je budoucnost Ukrajiny. Během ruské invaze v roce 2014, při níž Ukrajina ztratila zhruba 7 procent své zemské masy, byly kritické západní investice do energetického a těžebního sektoru zastrašeny. Současná válka měla stejný dopad.

Rána pro Ukrajinu je mnohem horší kvůli ruskému obsazení klíčových ukrajinských přístavů a ​​rozsáhlé blokádě Černého moře. Suroviny jako uhlí nejsou budoucnost, ale minulost. Jestli Ukrajina přijde o své přístavy potřebovali by vybudovat zcela novou infrastrukturu pro export.

Uhlí je zdaleka nejhojnějším z ložisek v Ruskem kontrolovaných částech Ukrajiny. Přibližně 30 miliard tun ložisek černého uhlí tam má odhadovanou komerční hodnotu 11,9 bilionu dolarů, odhaduje SecDev. Mají také symbolickou hodnotu jako legendární zdroj energie, přičemž regionální metropole Doněck a Luhansk jsou postaveny na zádech horníků a ocelářů.

Po celé zemi stále mnoho oceláren ze sovětské éry běží na uhlí. Ale ztráty národa vůči separatistům podporovaným Ruskem na východě v letech 2014 až 2017 donutily Kyjev začít dovážet značné množství uhlí, a to jak pro tyto elektrárny, tak pro tepelné elektrárny. V roce 2021 činil dovoz téměř 40 procent ukrajinské spotřeby uhlí.

Spolu s uhelnými doly se Rusko nedávno zmocnilo významného ložiska vápence používaného pro výrobu oceli. Ukrajinská výroba oceli kvůli válce klesla o 60 až 70 procent. Návrat na normální úroveň bude znamenat dovážení surovin.

Ztráty by donutily to, co z Ukrajiny zbylo, aby přeskupilo svou ekonomiku. První odhady naznačují, že cena za přestavbu širšího ekonomického pásma bude vyšší než 750 miliard dolarů.4.

„Ukrajina nejenže přijde o velkou část svého území a zdrojů, ale bude neustále zranitelná dalším náporem Ruska. Nikdo se zdravým rozumem, soukromá společnost, by neinvestoval do zbytku Ukrajiny, kdyby se z toho měl stát zmrazený konflikt,“ řekl Jacob Kirkegaard, člen washingtonského Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku.

Zveřejňuji i komentář od mojí kamarádky, který je opravdu výstižný:

𝐊𝐃𝐘𝐙 𝐍𝐄𝐋𝐙𝐄 𝐕𝐘𝐏𝐋𝐔𝐍𝐃𝐑𝐎𝐕𝐀𝐓 𝐒𝐈𝐁𝐈𝐑̌, 𝐌𝐔𝐒𝐈́ 𝐏𝐎𝐒𝐓𝐀𝐂̌𝐈𝐓 𝐔𝐊𝐑𝐀𝐉𝐈𝐍𝐀?

Krvavá řeznice z Kosova Madléna Allbrightová, velká kámoška stejně upatlaného Vendy Flašky, měla velký trn v oku a tím bylo nerostné bohatství Sibiře. nechala se slyšet, že je nemorální, aby je vlastnil jeden národ, tedy Rusové. Rozpoutat válku o nerostná ložiska proti Rusku, to nelze ze dne na den, už tehdy to mohlo skončit obrovskými šrámy na mapě USA. Proč to tedy nevzít oklikou, přes Ukrajinu, ta si také spokojeně vysedává na zlatých vejcích.

I stalo se, prvním krokem bylo vytvoření podmínek pro rozpoutání konfliktu mezi dvěma „zlatonosnými slepicemi“, UA a RF. Trpělivě krůček po krůčku, byl vrážen nůž nenávisti mezi Ukrajince a Rusy, doposud spolu vycházejících na území UA v míru. Šarvátky nabývaly postupně na intenzitě a na východě země, díky podpoře a bestialitě nacistických praporů, začaly přerůstat v genocidu. To nemohl vůdce RF připustit a ani rozšiřování NATO k jeho území, a tak USA dosáhly svého, cesta k první „zlatonosné slepici“ je otevřená a cesta k té druhé, stačí jen protáhnout konflikt do válečného stavu. Daří se, i za vydatné podpory tupých evropských hlupců, takto spojenců NATO. Ti, stejně jako USA, lijí do udržení opotřebovávací války nejen vojenský materiál, ale i „své strmě rostoucí dluhy“, snahou je uondat Rusy natolik, že při vpádu na jejich území nebudou schopni obrany a „sibiřské zlaté vejce“ odkryje své nerostné bohatství Strýčku Samovi. Evropští hlupci potají doufají, že si za tu pomoc také trochu uzobnou, aby zalátaly holé zadky svých po uši zadlužených ekonomik. Doufat mohou, ale Strýček Sam se nikdy o nic nedělil, chce všechno vlastnit sám, a tak spláčou nad výdělkem, za dobrotu, na žebrotu.

Ale uměle protahovaná válka nenese kýžené sladké plody a Sibiř, i se svým bohatstvím, je stále stejně vzdálená a přes veškeré úsilí se snad i vzdaluje americkému snu Madlény Allbrightové o jejím vlastnictví. Strýčku Samovi nezbývá než se prozatím spokojit s ukrajinskou „slepicí“, aby si nalil trochu života do vysýchajících žil své astronomicky zadlužené ekonomiky, a jako Don Quijote de la Mancha mohl na své obstarožní lysající kobyle opět vyrazit do boje proti větrnému mlýnu zvanému RF, aby svou přesladkou sibiřskou Dulcineu vysvobodil z jeho spárů.

Díky žebravému komikovi, hřejícímu se na výsluní všech médií, se UA ocitla v nezáviděníhodné situaci dlužníka a tak nezbyde než se prodávat, jako poslední pouliční štětka americkým prospektorům a píď za pídí jim rozvírat cestu k rozkoši a slasti, které se skrývají ne mezi stehny, ale pod zemí. Co s ní bude dál? Koho bude zajímat stará vyžilá, bezzubá a vysátá flundra, když její pasák v zeleném tričku sám posloužil prospektorům a daroval jim tvrdé okované boty, aby ji mohli v její smrtelné agónii odkopnout? iv.