Zdroj:  Jestli to není jedno, ona to nebyla žádná hitparáda ani před konfliktem, je pravda, že teď se to hodně vylepšilo, jen ukrajinská strana a s ní i její povzbuzovatelé nevnímají fakt, že na tomto zamořování se podílí rukou společnou a nerozdílnou. Ale proč ne, viník je předem dán a my nic, my muzikant, ale kdyby nebylo těch muzikantů, kteří všemožně konflikt rozdmýchávají a dodávají další a další munici, zbraně a smrtící techniku, tak by to nenarostlo do takových obludných rozměrů.

Není to jen problém UA, ale všech zón střetů v Africe i Asii, důsledkem je masová migrace, válečná území se změnila v úhory a nejsou schopna uživit své obyvatelstvo, a to se dává do pohybu, hledá záchranu u nejbližších viníků majících na svědomí jejich neutěšenou situaci. Oceán by jen těžko překonali, aby se dožadovali pomoci a nápravy škod od hlavního viníka, ale v Evropě jsou jeho přičinliví kumpáni, hájící jeho zájmy jako by šlo o vlastní.

Afrika neoplývá státy, které by mohli své obyvatelstvo uživit, ale ani Evropa na to mít brzo nebude, díky cíleným hrátkám s počasím, ekoterorismu a podněcování válečného stavu na UA, do kterého přelévají finanční prostředky, kterými by mohli podpořit stabilitu a růst své potravinové základny, budou mít i Evropané velký problém se sháněním potravin, nakonec vezmou zavděk i těmi ukrajinskými jedy… hlad je sviňa.

Bohužel se to dotkne opět těch nižších a střeních vrstev obyvatelstva, bohatí hladem strádat nebudou, nebude pro ně problém získat ničím nedotčenou potravu a dál udržovat svůj životní statut. Vždyť na to jim bohatě budou přispívat ti „méně urození“ nejen formou daní, ale i svými nákupy jedovatých koktejlů v potravinách, díky inflacím stále dražších a dražších. Od počátku devadesátých let u nás dochází k drancování a ničení zemědělské půdy, a od vstupu do EU jsou zemědělcům házeny pod nohy klacky nejrůznějšími směrnicemi, vyhláškami, nařízeními a požadavky.

Zprvu to byly absolutně nesmyslné dotace na plodiny, které v daných oblastech neměly šanci na úspěšný růst, pokud chtěl někdo dotaci na vinici, dostal dotaci na len, kdo chtěl ten len, dostal šanci na nepříznivém místě pěstovat rajčata  a nebo papriku. Tak byla zahájena éra devastační dotační hydry, nakonec se naše pole proměnila ve žlutou záplavu řepky. Pole, hlavně ta u dálnic, byla prodávána logistickým firmám na vybudování jejich skladovacích hal, a aby tomu nebo málo, přišel na řadu ekoteror se solárními elektrárnami, pod kterými zmizela další úrodná půda. Jak lehko jsme se v minulosti toho nejcennějšího vzdávali, o to hůř se nám v budoucnu povede. Díky těmto pošetilým a nepředvídavým krokům jsme se zbavili vlastní soběstačnosti a jsme odkázáni na to, co nám kdo milostivě prodá, uvázali jsme si smyčku kolem vlastního krku a „kamaraden“ z EU budou první, kdo nám podkopnou, již teď se viklající stoličku.