Dnes jsem poprvé sekala trávu na zahradě. Ani nevím kdy se tak vytáhla a je čas, kdy sekačka pojede hodně často. Všechno kolem vonělo a bylo to krásné. Sedla jsem si po práci na lavičku, zakoukala se do modrého nebe, ale místo abych si vzpomněla na na něco příjemného najednou mi vytanula na mysli otázka:

„Proč je tolik nenávisti vůči Rusku?“

Probírala jsem se jejich dějinami a ať jsem hledala jak jsem hledala, nenašla jsem žádný důvod, aby bylo Rusko Evropou a USA tak nenáviděno jak se děje od druhé světové války. Vrátila jsem se ke svému článku Lidstvo má být Rusku vděčno. Ani tady jsem nenašla tu pravou odpověď. Musí to být jinak pomyslela jsem si a napadlo mě jejich přírodní bohatství, ale i to jsem zavrhla, protože to měli vždy a nenávist k nim se zrodila ve Studené válce.

Přestala jsem se na to dívat jako na politickou věc, ale vzala jsem na pomoc člověčinu. Pohled obyčejného člověka na obyčejný svět. Závist. nenávist a stud. To je to, co v lidech probouzí slovo Rusko. Zatím co se všichni zbaběle vzdávali a klekali před Hitlerem a jeho vojáky do prachu, Rusko se nikdy nevzdalo a ukázalo všem, co dělá člověk, když brání svoji vlast a svoje lidi. Hitler prolétl Evropou jak Smrtka a kdyby Anglie nebyla ostrov i ona by padla a stala se kolonií Třetí říše. O celou slavnou Evropu si utřel boty a Evropa mlčela. Jen sem tam ostrůvky vzpoury, protože vždy byli na světě lidé, co se nevzdávali a nechtěli ustoupit vrahovi Hitlerovi za žádnou cenu.

Pustila jsem si po velmi dlouhé době starý český film Den zrady a tam je všechno, na co se dnes ptám a na co by se měli ptát všichni, co chtějí být spravedliví. Dozvíte se v něm jak nás zradil Édouard Daladier,
bývalý premiér Francie za podpory zpátečnického a politicky velmi naivního Neville Chamberlaina, bývalý premiéra Spojeného království. Tento pán jezdil škemral do Německa a hrdý na to, že vyjednal okleštění Československa o celé pohraničí s tím, že zachrání mír. Nechápu jeho naivitu. Sám seděl proti němu a věděl, že Hitlerova nenávist vůči naší zemi je nesmiřitelná a měl vědět, že se nezastaví na hranicích. 

Pak přišla Mnichovská zrada o nás bez nás. ( Mnichovská dohoda byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. 09. 1938 v Mnichově ). Sám Hitler si vyjednal, že na jednání nesmí být Československo a Rusko. Jak si vysvětlit, že ani tehdy nebylo Daladierovi, Chamberlainovi jasné, že se Německo nezastaví před ničím. Snad to bylo jasné italskému vůdci Mussolinimu, ale co chtít po člověku stejného ražení jako byl Hitler.

Beneš dostal jasnou odpověď od Francie, že smlouvu o pomoci nemohou dodržet. Rusko, mělo tutéž smlouvu, ale podmíněno tím, že na pomoc přijdou jen tehdy když Francie splní svoje slovo. Když přišlo na lámání chleba, Rusko nabídlo pomoc i když Francie zradí. Chtělo to jen jedno. Aby Beneš o tu pomoc požádal a vidíte. Nepožádal. Raději zmizel do Anglie a naši zemi nechal na pospas náckům. Takový byl strach Evropy z Ruska.

Hitler si vládl Evropě, ale bohatství Ruska a nenávist vůči komunistům ho dohnala do sebezničení. Po strašných obětech a zničení země nakonec Rusko vyhrálo a dál táhlo Evropou až do Německa. Byli jediní kdo se vzepřeli a bojovali a nabízeli pomoc. Ano, všechny země Evrop by mu měly být zavázané, ale místo toho ho nenávidí až k smrti. Ten opovrhovaný „mužik“ jim ukázal co je to hrdinství a láska k vlasti. Ano, je to závist a nenávist a byla bych ráda aby v nich zůstala aspoň kapka studu. Oni ukázali svoji slabost a bezmocnost a Rusko jim ukázalo, jak se má žít. Tohle se jim nikdy neodpustilo. Rusové ukázali jejich tváře v zrcadlo pravdy a to nebylo příjemné. Zrádci a zbabělci. Nic se nezměnilo. Západ je pořád ta hydra co chce vše slovanské zničit a konečně nemít před očima vlastní ubohost.

O naši zemi dělili Němci, Poláci a Maďaři. Slováci nás zradili a přijali Německo za přítele s jeho nacistickým systémem. Nečte se to zrovna dobře, ale taková je pravda. Jen je třeba vědět, že i v těchto zemích rozhodovali za svoje obyvateli politici a proto není třeba odsuzovat lid, ale jejich vládce.

Tohle zbylo z Československa. Protektorát Čechy a Morava, aneb Protektorat Böhmen und Mähren. Nebýt Ruska, tak už možná na té mapě ani nejsme.