Kdybych mohla žít znovu, zůstala bych v posteli, když jsem byla nemocná, místo abych si myslela, že se svět zhroutí, když ten den nepůjdu do práce.
Růžovou svíčku vyřezanou do tvaru květiny bych zapálila dřív, než by se rozpadla stářím.
Méně bych mluvila a více naslouchala.
Pozvala bych přátele na večeři, i kdyby byl můj koberec flekatý nebo pohovka vybledlá.
V obývacím pokoji bych jedla popcorn ′′s chutí′′ a mnohem méně bych se obávala špíny, když by někdo chtěl zapálit krb.
Pozorněji bych naslouchala příběhům, které mi otec vyprávěl o svém mládí.
S manželem bych si rozdělila více povinností.
Nikdy bych netrvala na tom, aby byla v letním dni zavřená okénka v autě, protože mám pečlivě učesané vlasy.
Méně bych se smála a plakala u televize a více pozorovala život.
Seděla bych na trávě, i kdybych měla umazané oblečení.
Nikdy bych si nekoupila něco, co by bylo jen praktické, co by zakrylo špínu nebo co by zaručeně vydrželo celý život.
Místo toho, abych si přála, aby devět měsíců těhotenství brzy uplynulo, bych si vážila každého okamžiku a uvědomila si, že zázrak, který ve mně roste, je mou jedinou životní šancí, jak pomoci Bohu učinit zázrak.
Když mě moje děti políbily, už nikdy bych neřekla: ′′ Později. Teď si běžte umýt ruce k večeři.“ Bylo by více ′′ Miluji tě „. Více ′′ Je mi líto „.
Kdybych však měla další šanci, využila bych každou minutu, věnovala bych jí pozornost a žila bych intenzivně.
Přestaňte si dělat starosti s nepodstatnými věcmi.
Nedělejte si těžkou hlavu z toho, kdo vás nemá rád, kdo má víc nebo kdo co dělá.
Místo toho si važte a oceňujte vztahy s těmi, kteří vás mají rádi.
Autor: Roland Santé