Vosková panenka

Stulena do klubíčka vlastní bolesti
z očí tečou horké slzy co pálí.
Zničena z hloupé životní malosti
koupu se v bolesti a zrak mě šálí.

Utápím se ve vlastní krvi vařící
v hlavě pořád zpívá myšlenka
moje duše vlastní tělo ničící
jsem jak vosková panenka.

Žehnout mě stačí plamenem
všechno na mně i ve mně roztaje
pochovejte mě na pažitu zeleném
život můj byl tragikomedie.

Song naděje

Propíjím se životem
kácím za sebou mosty
jsem vína otrokem
zničené trosky.

Slibovala jsem vše
co kdo slyšet chtěl
v odlesku vinné číše
můj skutek uletěl.

Ztratila jsem důvěru všech
na kterých mi záleží,
rozbíjím plnou sklenici
jsem pro ně šaškem.

Za oknem

Loučení to pro mně není
z okna zamávat
usmál se a zmizel mi z očí.
Bolí to víc než přiznám
byl láskou mou a oporou
Nevím, co se s námi stalo
city mizí plíživými kroky
proklouzly mezi prsty
sevřela jsem pěst
sama se otevřela
prázdná jest.