Tvá ruka

Tvá ruka na mém těle
vypaluje cejch do duše
tvá ústa na mých ústech
spaluje dech vonící touhou
tvá ruka na mém těle mám z ní strach
změní se v bílý prach
nebo vzpomínku pouhou?
Tvá ruka na mém těle
bojím se i toužím
v myšlenkách se soužím
stávám se lásky slouhou.

Dívka s brejlemi

Mám tě rád
dívko s brejlemi na očích
tvoje malá ústa
slova z nich padají jak chutná sousta.

Nevnímám co mi říkají
hudbou jen šeptají
že skončil můj půst
už neohlížím se na nic
nesnáším slovo panic.

Zavírám tvá ústa hebká
těmi svými
za chvíli už vím
co to je nebýt panic.

Melancholická

Slaný déšť omývá tváře
v očích temně září melancholie
kdy slunce osuší ústa
kdy duše nebude sama
tak strašně pustá?
Pěstí zkouším drtit hříšnou krásu
na okraji útesu hledám spásu.

Chci snad křídla?
Rozletět se k obzoru?
Ne!
Chci padnout do blahého bezvědomí.