Jabloň

Po sněhobílé polštáři
stéká tenký pramínek mé krve
cestou se rozpadá
na kapky rubínu
na chladnoucí černé zemi
pojí se v louže strachu.
V chladnoucím těle se
rozvoní vůně jabloně.
Čeho se vlastně bojím
to přece nic není
až mě pochovají pod jabloní
bude tak sladké zapomenout
na nesmyslnost  života bytí.

—

Dva a jedna

Dva muži
jedna žena
měla by být potěšena?
Dva muži
jedna žena
měla by být okouzlena?

O srdce lítý boj
oba ji chtějí
žena raději dračí sloj
plameny ji chránějí.
Měla by být domýšlivá
krásný pocit
dva muži
láska dovádivá.

Není to příjemné když dva vás milují?
Je to k zoufání když dva lásku slibují.
Jak rozhodnout se má
proč první
proč druhý?

Žena jako skála němá
chce je sen pouhý
pořád chce spát
sny se nechat kolébat
dveře zavírat.

Ústa?
Zůstávají němá
oči nevidoucí
život jepičí
stala se zlou dračicí.
Smilovbní nemá
jen být sama, sama….

—

Okovy

Okovy jsou pryč
zahodila jsem klíč
jsem nespoutaná
jako bouře
co ve mně burácí
jsem volná
jako vítr
co zvědavost neztrácí
jsem smyslná
jako letní déšť
co klouže po nahém těle
civilizaci pouštím
ze zřetele
sotva ten nános zmizí
i s těmi okovy
betonová města
jsou mi cizí
i bohatců mramory
utíkám do lesů
co ještě zbyly
hladím kůry stromů
to je návrat domů.