Máme květen vzpomínkový měsíc na osvobození celého světa od Německého fašismu. Tohle je notoricky známé a zrovna tak koncentrační tábor s děsivým jménem Osvětim. Právě proto chci připomenou jiný tábor Bergen-Belsen. Do tohoto tábora byli posíláni Židé, Romové, homosexuálové, handicapovaní a nepřátelé nacismu. Zde našla svoji smrt Anna Franková se svou sestrou Margot na tyfus.

Tábor horší než Osvětim. V Belsenu platilo pravidlo, zabij, nebo budeš zabit.  Život v koncentračním táboře Bergen-Belsen měl svá nepsaná pravidla a vězni se je museli rychle naučit, aby se nestali další obětí dozorců, nebo hůř, vězňů praktikujících kanibalismus.

Němci byli ve vraždění vězňů velmi vynalézaví. V táboru Banterweg se bavili mučením, ubitím, utopením, ukřižováním, pověšením. V Belsenu to bylo jiné.  Žádné jídlo, žádná voda, spát se tu nedalo. V Belsenu nestály plynové komory. Vězni umírali na hlad, prochladnutí a různé nemoci. Před osvobozením se táborem šířila epidemie skvrnitého tyfu.

Tohle byli nacisté.  Čas v Belsenu trávili vězni ukládáním těl do masových hrobů. Nezavřené hroby byli navštěvování vězni, mrtvým se vyřezávalo maso. Jediná možnost jak přežít byla stát se kanibalem. Bergen-Belsen vypadal už na první pohled tak úděsně, že nikdo z nových nevěřil, že by tam mohl přežít. Mrtvoly vlevo, vpravo, opřené o zeď, na hromadách na sobě, všude. Později zjistili, že SS to sice chtělo uvést do takového stavu, aby to aspoň nebylo vidět, ale vězni z pracovních komand, která měla za úkol mrtvoly uklízet, vysílením často padli při práci a zemřeli.

Když se začátkem dubna přiblížily britské jednotky, Němci vypnuli v táboře elektřinu, vyhodili do povětří vodovod a odešli. Pro desetitisíce dosud přeživších to jen zvýšilo jejich muka, bez jídla a vody lidé umírali ještě rychleji. Hned vedle tábora byl vodojem, ve vodě ovšem plavaly mrtvoly a výkaly. Vězni věděli, že kdo se napije vody obsahující tyfové bakterie, zemře. Přesto někteří raději zvolili tuto cestu, než aby trpěli nesnesitelnou žízní.

Během dvou dnů po osvobození zemřelo v Bergen-Belsenu ještě dalších 14 tisíc vězňů. První britským jednotkám, které koncentrační tábor Bergen-Belsen 15. dubna 1945 osvobodily, se naskytl hrůzný pohled. Asi 60 tisíc většinou vážně nemocných zajatců a 13 tisíc nepohřbených mrtvých těl.

Britským vojákům nezbylo nic jiného než zamořený tábor zapálit. Nezbylo po něm nic, jen hromadné hroby. Kněz Parson vše dokumentoval fotografiemi. Jeho snímky zachycují masové hroby a přeplněné baráky plné lidí, kteří na tyfus teprve pomalu umírali. Fotografie jsou to natolik děsivé, že se je mladý kněz po návratu z války rozhodl ukrýt. Po sedmdesáti letech je našel jeho vnuk Thomas Marshall, který se je rozhodl publikovat.

„Neznal jsem ho, ale babička mi říkala, že o válce nikdy nemluvil. Nechápal jsem proč, ale teď už to vím,“ řekl deníku Daily Mail.

Zařadila jsem jen tuhle jednu fotografii, protože jsou opravdu šílené a já nikdy nepochopím ty, co tohle dokázali dělat. Stejně jako nepochopím ty, co se dnes poníženě plazí před jejich potomky. Všechny fotografie a dokumentární filmy včetně filmu Norimberský proces bych promítala pořád dokola všem těm, co jsou jim Němci milejší než vlastní národ a hlavně šílené trojici, která zostudila celou naše zemi.

Kolář, Hřib, Novotný. Zemřel jim někdo v takovém táboře? Asi ne, jinak by nemohli jednat tak,l jak jednají a já se za ně hluboce stydím. Ano stydím se za to, co dělají a jaký to bude mít dopad.