Dívka němá

Sedí tichounká
jak mořská pěna
za stěnou z pavoučích sítí
dívka němá.
Neví jak vypouštět z úst
slova zas a znova.
Kdy to zapomněla?
Dávno je to kdy slova lásky znala
kdy to bylo, jak žila z mála?
Milování stačilo k žití
utkaného ze zlatých nití.
Teď duši má v moci
pavouk šeredný
jehož hlad je bezedný.
Napřed slova vzal
tak je miloval.
Smutkem zemřela
dívka němá.

Na křídlech vážky

Na křídlech vážky
stvořena z oparu
odlétám samotná
z planety Země.

Není, co by mi dala
vzala si tolik
nezbylo nic
ta planeta Země.

Mířím ke hvězdám
nejsem ničím
jen zapomenout
na planetu ve mně.

Okovy

Okovy jsou pryč
zahodila jsem klíč
jsem nespoutaná
jako bouře
co ve mně burácí
jsem volná
jako vítr
co zvědavost neztrácí
jsem smyslná
jako letní déšť
co klouže po nahém těle
civilizaci pouštím
ze zřetele
sotva ten nános zmizí
i s těmi okovy
betonová města
jsou mi cizí
i bohatců mramory
utíkám do lesů
co ještě zbyly
hladím kůry stromů
to je návrat domů.