Zdroj:  Docent Valenčík, expert na důchody o vládním plánu:

Nejhorší vláda od roku 1989. Kdo slouží lumpárnám, zaštiťuje se Havlem, povšiml si docent Valenčík

„Ještě nikdy v naší zemi tady nebyla tak intenzivní snaha zaskočit veřejnost a ještě nikdy nebyla veřejnost zaplavena takovým přívalem lží. Je to obyčejná krádež. To, že zlodějem je stát dočasně ovládaný diletanty, kteří mají za úkol zdevastovat naši zemi, na tom nic nemění. O krádeži není dovoleno hlasovat ani v Parlamentu. Ale hlavně, nejsou žádné důvody pro tuto krádež.“

Dr. Valenčík nás však neuklidní, protože sám ví o tom, že se lidé zdráhají uvěřit, že je to až tak zlé. Inflace je téměř 20 %. Pokud se týká spotřebního koše důchodů, tak může být i přes 20 %. Vláda navrhuje jen 50% valorizace. To znamená, že reálně se důchody sníží téměř o desetinu! Přitom tato inflace je nákladová a nelze ji tak snadno zastavit. O desetinu důchodů můžeme přijít několik let po sobě a to při současném výrazném znehodnocování úspor. To si skutečně lidé nedokážou vůbec představit.  Ještě nikdy v naší zemi tady nebyla tak intenzivní snaha zaskočit veřejnost a ještě nikdy nebyla veřejnost zaplavena takovým přívalem lží. Někdy se argumentuje současným poklesem reálných mezd. Dlouhodobě ovšem reálné mzdy rostou. Pokud by se penze valorizovaly podle pětiletého klouzavého průměru reálných mezd, byli by na tom důchodci ještě lépe.

Podstatou průběžného penzijního systému je to, že prostřednictvím něj člověk investuje do svého budoucího příjmu. Je to plně hrazený poručnický statek typu pojištění, něco jako třeba havarijní pojištění. Jak bychom chápali to, že pojišťovna zruší platná pravidla, za kterých bylo pojištění uzavřeno, a bude vyplácet jen poloviční pojistky. Nazvali bychom to zlodějinou a obrátili se na soud. To, co chce udělat vláda, je totéž. Je to obyčejná krádež. To, že zlodějem je stát dočasně ovládaný diletanty, kteří mají za úkol zdevastovat naši zemi, na tom nic nemění. O krádeži není dovoleno hlasovat ani v Parlamentu. Ale hlavně, nejsou žádné důvody pro tuto krádež.

Fiala cítil nutnost sáhnout do mechanismu valorizace i z hlediska nějaké obecné mezigenerační spravedlnosti, udržitelnosti do budoucna a to je další lež. Ten člověk si to patrně ani neuvědomuje a neví, o čem mluví. Logika fungování průběžného penzijního systému s mezigenerační spravedlností a udržitelností systému vůbec nesouvisí! To, že v důsledku diletantské politiky vlády došlo k jednorázovému výkyvu v bilanci penzijního systému bylo zaviněno špatně nastavenými podmínkami předčasného odchodu do důchodu. Špatně nastavený systém selhal a začal působit přímo proti svému hlavnímu smyslu, proti motivaci lidí k dobrovolnému prodloužení výdělečné aktivity. Velké množství lidí si spočítalo, že z hlediska očekávané inflace se jim vyplatí odejít předčasně do důchodu a budou mít důchod vyšší. Této situaci šlo snadno zabránit. Byl to jen diletantismus, nebo destrukce penzijního systému byla součástí plánu na devastaci ekonomiky naší země.

Musíme danou problematiku chápat v globálním kontextu. Ve sporu o reformu nejde ani tak o to, zda a jak budou důchodci trpět, ale hlavně a především o to, zda se vydáme cestou k nové kvalitě ekonomického růstu, který může být trvale udržitelný, dynamický a neomezený. Nová kvalita ekonomického růstu je dána dvojím efektem produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností. První efekt je dán tím, že spotřeba, v níž hrají produktivní služby dominantní roli, je na rozdíl od okázalé, prestižní, konzumní spotřeby šetrná k přírodě ze samotné své podstaty. Druhý efekt je dán tím, že tato spotřeba vede k výraznému posílení inovačního potenciálu společnosti, který je základním a dostatečně vlivným faktorem odlehčení ekonomického růstu od všech aspektů zatěžování životního prostředí včetně přírodního. Koncepce vycházející z Green Dealu tuto cestu řešení ekologické problematiky nevidí, případně nechtějí vidět, a nabízejí setrvačná, přerozdělovací řešení, která nikam nevedou.

Penzijní reformu lze udělat bezbolestně a přitom důchodový systém nezkolabuje. Proč teda lidem sugerují, že není jiná, než bolestivá cesta a proč záměrně lžou? Jde o globální hru. Do ní byla současná vláda dosazena. Ale, jak se zdá, to přehnala a snad bude možnost ukázat jednak cestu k lepší budoucnosti, jednak to, jak je nebezpečné připustit vládu manipulovatelných diletantů dosazených cizí mocí. Každopádně se ukazuje, že problematiku změn v důchodovém systému nelze řešit za zády veřejnosti a pod tlakem různých lobby, bez opory v teorii, vně vize, která je perspektivní, tj. vidící až za horizont řešení současných problémů, realistické, tj. opírající se o dostatečné společenské síly, a přitažlivé, tj. srozumitelné a naplňující člověka.