Kručí mi v žaludku. Bože já mám tokový hlad, že bych sežrala i kůže z bot, ale žádné už nemám. Lednička je vypnutá stejně v ní nic není a sklep je vymetený. Jsem prostě chudá jako kostelní myš, ale ta klidně může aspoň na hostie a zapít to mešním vínem. Venku je zima jako hrom a já se choulím ve třech svetrech, spacáku a ve dvou dekách a to jsem si ještě uprostřed pokoje postavila iglú jak nám radí švédští politici a jsem tam zalezlá jako krtek. Mám zapálenou svíčku a před ní bibli. Hledám vysvětlení.

Vždyť jsem taková hodná holka, všechno co jsem měla jsem poslala na Ukrajinu jak nás prosí naši úžasní, empatičtí politici v čele s laskavým panem Fialou. Říkali, že mě zahřeje můj dobrý skutek. Nezahřál tak hledám poučení v Bibli co mám ještě udělat aby konečně byli Ukrajinci spokojení  a já si tak splnila svoji svatou povinnost a konečně se mohla pořádně najíst a zahřát. Našla jsem jen když dostanu přes hubu, tak to nemám vracet. Tak to je v hajzlu. Kruci si to ten Bůh myslí? Mám hlad, je mi zima a ještě se mám nechat mlátit? Tak to ne a nasraně jsem zařvala z plna hrdla:

„Hele pantatíku Bože, co to je v Bibli za blbiny?“

V pokoji zasmrděla síra a přede mnou stálo čertisko jako hrom.

„Co tady chceš, tebe se nebojím a volám Boha ne tebe,“ ozvala jsem se nasupeně.

Čertisko se smálo až se za břicho popadalo a mezi záchvaty smíchu mi sdělovalo:

„Holka blbá, ten to to vzdal. Sedí si tam na obláčku a hraje prší se svatým Petrem tak jako dřív když jsi tam za ním chodila. Zkoušel to celá staletí a teď napsal na svoje vrata, že nějaký Fiala od vás ho tak nakrknul, že s vámi skončil a nikdy už se nekoukne co se tam dole děje. Takže buď popros mě a já třeba pomůžu nebo zavři hubu, sklapni Bibli a vyžer si to se všemi až ho konce.“

„A co za to chceš, moji duši?“ zeptala jsem podezřívavě.

„Co bych tam s ní dělal? Víš kolik hříšných duší se nám upsalo? Když je pobereme až přijde jejich čas, tak budeme muset pekelně roztáhnout naši říši aby se tam vlezli. Tak se neboj, přestaň konat dobro, nacpi si bříško a zatop. Plivnul mi do kamen a najednou jsem nepotřebovala tolik svetrů a bylo mi teplo teplíčko a ať je peklo peklíčko, protože mě už je to fuk. Už mám i chuť se najíst a nějaká kilečka nabrat, protože by mě zavřeli jako anorektičku do šaškecu. I když, to by byla výkrmna a zadarmo.

Zavřela jsem oči a konečně klidně usnula v posteli bez svetrů, rukavic a kulicha.