Je docela zábavné pozorovat, jak se některé rádoby osobnosti reprezentují na veřejnosti. Ovšem zábavné je to jen chvilku než přejde první šok nad jejich arogancí a hloupostí. Pak už je to jen velmi smutné. Člověk se musí položit otázku kam se poděl rozum a kde je ta spravedlnost která by to měla zvládnout i se šátkem přes oči. Kdepak, ta i kdyby měla brýle tak je slepá jako patrona. Spravedlnost není a nebude, protože je nám to jedno. Kdyby ne, už bychom byli v ulicích a pokusili se něco dělat.

Už jen čekám až na nás někdo shora zařve:

„Co si to ta lůza dovoluje? Ona by chtěla mít svůj názor? Zavřete jim sítě, zavřete jim weby, pozavírejte je do basy lůzu jednu špinavou.“

Je smutné, že můžeme skončit na policii za svoje názory. Je smutné, že se další generace učí to, co my umíme velmi dobře, číst mezi řádky. Jen naťuknout, jen naznačit a my staří už víme. Nemyslela jsem si, že hodně lidí začne znovu tuto techniku naučenou za sociku používat. Já to nedělám a pořád ještě píšu tak, jak to vidím a jak to cítím. Chci mít svoje právo na svobodu slova.

Lež politiků se stala naším denním průvodcem a pravdu musíme hledat jak drahokam v haldě písku. Už Jan Hus nám říkal, že máme chránit a bránit pravdu, tak proč to jeho potomci nedělají? Lež je pohodlnější protože dává nějakou naději. Pravda může být krutá a nepříjemná, ale měla by být základem demokracie.