Donbas v krátkém filmu:-(

Když mi přišlo mejlem tohle video tak první, co jsem chtěla, vypnout ho a nedívat se. Pak jsem si vynadala a řekla si:

„Holka, když jsi se zvládla dívat na dokumenty z koncentračních táborů, vraždění ve Volyni, zvládneš i tohle.“

Ano, dodívala jsem se, protože když chce člověk psát pravdivě, musí hledat fakta a dívat srovnávat to, co nám předkládají a to, co natáčejí lidé na daném místě. V tom je obrovský rozdíl. Jak může člověk hodnotit co se kde děje, když nezvládne dívat se pravdě do očí a zjišťovat při tom, jak strašně krutí umí být tvorové, co si říkají lidé. Lidé umí být něco neskutečného a já pro to nemám ani slova.

Protože nevím, jestli ono video nezmizí, tak jsem přepsala autorova slova a dávám je sem v psané formě. Fotografie z videa sem zařadit nemůžu a ani nechci. Každý kdo má zájem si je najde sám. Jsou tak hrozné, že nemám sílu to sem dávat. Jednu na ukázku.

Co se děje na Ukrajině

Pod vlajkou Ukrajiny zabíjejí ukrajinští vojáci svoje spoluobčany. Tomu není možné věřit, ale je to tak. Naše umírání se změnilo ve všední záležitost a stalo se normálním přehledem nových zpráv z města a vesnic jihovýchodu. Prostě lidé žijí ve svých domech, chodí po obvyklých trasách do obchodů, do nemocnic, do kostele, na dětské hřiště a padají na ně dělostřelecké granáty a trhají je na kusy. Ženy, děti, staré lidi. Zůstávají roztrhaná těla a je udivující, že je to možné vidět jen na internetu. Je neuvěřitelné, že to není zařazeno do přehledu zpráv státních kanálů Evropy a Ukrajiny.

Evropané, dívejte se co dělají s mírumilovným obyvatelstvem na Luhansku a Doněcku ukrajinští vojáci, ukrajinská armáda. Odpouštím vám vaše mlčení pokud o tom nevíte, ale jestli o tom víte tak se chci zeptat:

„Co je to s vámi? Copak bomby, kterými zabíjejí naše děti a staré lidi nedolétnou k vašim srdcím?“

Je to teprve rok, co jsem byl na návštěvě ve Vídni, Benátkách, Paříži. Nahrál jsem mezinárodní festival ve které, účinkovali zpěváci z Charkova, Kyjeva, Doněcka a Luhanska. Dnes jejich příbuzní umírají ve svých domech, u licích svých měst, na dětských hřištích a není jim do zpěvu. Evropská unie spolu se Spojenými státy jim uspořádaly úplně jiný festival. Krvavý festival při hudbě Gradů a SU-25. A víte kvůli čemu? Kvůli tomu, že obyvatelé Jihovýchodu požádali o federální státní uspořádání. Takové jako existuje třeba v Ukrajinci milované Kanadě, nebo v Německu. Kvůli tomu, že chtějí vytvářet úřední dokumenty a učit svoje děti v rodné řeči, v ruštině.

Evropané představte si, že v Německu zakážou federativní uspořádání, představte si že Francouzům zakážou mluvit francouzsky, nebo Italům studovat historii starého Říma. Ty , kdo se těmto zákazům nepodřídí prostě postřílejí, spálí zaživa a rozbombardují. Tak se jen podívejte jak to dělají frajírci vojáci pod záštitou ukrajinských vlajek. Podívejte se Evropané, protože tak budou zabíjet i vás. Vy dnes mlčíte, vy dnes umožňujete svým vládám podporovat vrahy z naší ukrajinské vlády. To znamená, že dojde řada i na vás.

Vy už jste zažili časy Hitlera a myslíte si, že ty už pominuly. Dnes je Ukrajina zkušební střelnicí světového fašizmu. V každém evropském městě se už řežou skupiny fotbalových ultras. My v Charkově a Oděse jsme už poznali, jak snadno, všechnu svoji fotbalovou nenávist zaměřují na pokojné kolem jdoucí a jak rychle si město na fotbalové výkřiky vzpomínající na Hitlerovská hesla zvyknou. Evropané, naše neštěstí už dnes není od vás příliš daleko. Jsem 10 km od Charkova na výšině, ze které maršál Koněv před 70 lety řídil operaci osvobozování Charkova. Dnes. o 70 let později, se Charkov zvedá k boji proti fašizmu. Charkov ze všech nejdéle čekal, že vojáci v Kyjevě dostanou rozum. Charkov pochopil, že čekat je zbytečné.

Několik měsíců zpátky jsem každý týden vystupoval sem na tento kopec, korunovaný pravoslavným chrámem. Kopec, který je symbolem mohutnosti ruského světa. Vystupoval jsem sem, abych tu nahrál svoje video provolání a věřím, že se sem určitě vrátím až osvobodíme náš rodný Charkov od fašistů, od vrahů a násilníků. Až se vrátí mír do všech měst jihovýchodu a na zemi Novoruska. Pokud to bude Boží vůle, ať se znovu narodí Bůh.