Zákaz názvu Vánoce a potom jejich totální zrušení

Evropská komise chce zakázat slovo Vánoce. Může urážet ty, kteří je neslaví. Konec používání slova Vánoce, zákaz oslovení dámy a pánové nebo křesťanského jména Maria. To navrhovala eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová v interní příručce Evropské komise pro inkluzivní komunikaci. Když ji zveřejnil italský bulvární portál il Giornale, a strhla se bouře na sociálních sítích, vzala zpátečku. Původní ideje se však nevzdává, dokument je prý pouze potřeba přepracovat. Uniklý dokument je součástí jednoho z hlavních záměrů Evropské komise Ursuly von der Leyenové udělat z EU unii rovnosti. Ta má zajistit, že všichni její občané se budou cítit uznávaní v plném rozsahu bez ohledu na gender, rasu nebo etnický původ, náboženství či víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. Příručka inkluzivní komunikace, kterou v neděli zveřejnil italský portál il Giornale, vyzývá k nahrazení oslovení dámy a pánové, používaného pro větší publikum, neutrálnějším drazí kolegové.

Ano, stáhli to. Jenže kdyby se nespustila nesouhlasná bouře, tak by se chystali prosadit tuhle zhovadilost. Paní je z Malty a nevím jakou má víru, ale pochybuji, že je křesťanka. Už dlouho jim leží v žaludku Vánoce a nejpitomější výmluva je, že to uráží jinověrce. Tomu říká ta osoba demokracie?

Co kdyby se křesťané chytili jejich slov a začali rušit svátky ostatních věřících? Kolik je různých vír, tolik je svátků a jsou země, kde je svátek skoro pořád. Napsala jsem jen tyhle dvě víry, protože nemá smysl vypisovat všechno.

Muslimské svátky

• Muharram – Nový rok
• Muharram – smrt Husajna u Kerbelá
• Rabí´al-awwal – narozeniny Muhammada
• Radžab – Muhammadova pouť do nebes
• Ramadán – postní měsíc
• Ramadán – osudová noc
• Šawwál – svátek ukončení půstu
• Dhú´l-hidždža – obětní svátek

Židovské svátky

• Chanuka – Zasvěcení je osmidenní svátek
• Purim – Oslava záchrany židovského
• Roš ha-šana – Nový rok
• Jom Kipur – den smíření
• Sukot – svátek stánků
• Šavu’ot – je svátek slavený po uplynutí sedmi týdnů od druhé noci svátku pesach
• Pesach – židovské Velikonoce

Co by se asi stalo, kdybychom se ujali demokracie a v rámci rovnosti zrušili všechny jejich svátky, zakázali jméno Muhammad. Proč jim mohou vadit Vánoce a proč my máme tolerovat všechny ty jejich svátky včetně těch krvavých. Nedává mi to smysl a navíc mě to docela štve.

Vadí Ježíšek, ale nevadí Santa Claus a další a další nosiči dárků na Vánoce. Proč může jezdit Santa se soby, ale Ježíšek se nesmí ani nakouknout do křesťanských oken. Co kdyby tam seděl muslim a hrozně by ho to urazilo. No to je hrůza. Třeba by dostal z Ježíška infarkt a následovala by svatá válka.

Proč se má pořád jen uskromňovat křesťan z Evropy a ostatní si mohou dělat co se jim zamane. Tohle se ti EU fakt nepovede. Aspoň ne za doby, kdy žije generace, co si svátky užívala a těšila se každý rok na pečení, zdobení a setkání. Dříve zněly neustále koledy, obchody svítily vánoční výzdobou a najednou nic. Jen blbec si nevšimne jak pomalu berete všechno, co z nás dělá křesťany.

Chcete z člověka udělat jen pracujícího blbce bez myšlení a k tomu patří ho vykořenit z jeho tradic, sebrat mu jeho zemi, zvyky a rodinu. Když už se nás chcete zbavit, tak to nedělejte tak okatě. Protože ti, co myslí to vědí. Až pomřeme, budete mít volné pole, ale teď ne.

Moje Vánoce

Jemné chřípí se zachvělo a nasálo do sebe vůni purpury jen tak pohozené na sporáku, na kterém vařili dědeček a babička. S vůní purpury ožily vzpomínky mladé holky někde hluboko ve mně. Usedla jsem na stoličku, ale hlavu dědečkovi na kolena už jsem si položit nemohla. Ta jistota bodla jako ostrá dýka a duší projela ta známá bolest, která se ukázala vždy při vzpomínce na dědečka. Vánoce a já cítím zelňačku, boží milosti a další dobroty, které za chvíli babička rozloží na vánočně prostřeném stole. Na sváteční míse voní jablka a hrušky doplněné vlašskými ořechy. Všechno to vyrostlo na jejich zahradě a v komoře čekalo až je babička zástěrou naleští a položí na stůl.

Moji staroušci se oblékli jako do kostela a s rozněžnělým obličejem zasedli ke stolu tak, jako spoustu let před tím a pomodlili se k Bohu. Po večeři nám dědeček rozkrojil jedno jablíčko aby zjistil jak bude naše zdravá, vyloupal ořech aby zjistil jaké je jádro a pak mne babička nutila házet střevíčkem a já se vždycky modlila, aby špička směřovala dovnitř domku. Když bylo po jídle tak jsme smetli zbytky jídla, nachystali se další dobroty a pak jsme spolu nakrmili sad a zvířata. Nakonec jsme se společně posadili do světnice kterou ozařovaly jen svíčky. Babička si potichu prozpěvovala, dědeček si zapálil cigaretu a tiše mi vyprávěl svoje příhody z mládí. Vánoce zakončila Půlnoční v místním kostelíku.

Při vzpomínání jsem usnula, ale vzbudilo mne něco známého. Kromě purpury jsem cítila dědečkovu vůni a jemné větřík si pohrával s mými vlas, jako by na mne někdo foukal. Dědeček mne opět navštívil a já jsem poděkovala Bohu za jeho vánoční dar.