Epitaf na náhrobku

„Poutníku! Co jsi nyní, jednou jsem já byl. A co já jsem nyní, jednou i ty budeš.“

(Autora neznám, ale vypůjčila jsem si ho, protože je krásně pravdivý)

Lidé jsou docela zvláštní tvorové. Mají pocit vlastní nesmrtelnosti. Jakoby se to týkalo všech ostatních okolo něj, ale on sám tu bude věčně. Že je to hloupost? Ne, není. Proč by jinak žili takovým způsobem jak vidíme kolem sebe. Život není o konzumu všeho co je na dosah. Jídlo a věci. Hromadíme a vyhazujeme a znova a znova. Z odpadků už bychom mohli stvořit další planetu, ale to je všem jedno. Pohodlí a věci. Už se jim nelíbí nábytek? Tak co, koupí se nový a další a další. Upečeme kuře nebo raději dvě? Tak raději dvě a pak zbytek prostě vyhodíme. Takhle se to dělá a že pár kilometrů dál někdo umírá hlady, no co je komu do toho. Hlavně když on je nacpaný až po tipec.

Peníze se hromadí na účtech, u někoho pořád ještě ve slamníku a každý chce pořád víc a víc. Jen nevím k čemu to lidem bude. Smrtka je docela divná a je jí naprosto jedno koho praští kosou a vezme si do nebe či do pekla. K čemu budou člověku ty jeho miliardy, nebo milióny po smrti. Rubáš kapsy nemá a a peníze po smrti mu budou k ničemu. To je na tomto světě jediná spravedlnost. Vlastně ne. Jsou i nemoci co si nevybírají a navštěvují chudáky i boháče stejně. Jen ten boháč si může za peníze koupit náhradní orgán, což chudák nemůže. Jsou ale takové nemoci na které žádné peníze nestačí.

Proč tedy žijeme a k čemu je takový život dobrý? Tak tuhle otázku si musí každý odpovědět sám. Každý máme svoji cestu kterou si prošlapáváme. proto mám ráda lidi, kteří mají svoje koníčky. To je krásný způsob života. Někdo miluje zahrádku, někdo zvířata, jiný les a další leze po horách. Jsou tisíce možností a přesto si většina lidí vybrala jen ten konzum. Jídlo a pasivní zábava. Ano, je to jeho věc když mu to stačí, ale pak nepotřebuje mít mozek. Na to mu bude stačit to, co mu po vymytí mozku horní vrstvou mocných bude naprosto stačit. Věřte tomu, právě tohle se teď děje. Berou vám zbytky svobodného myšlení a mají radost z toho, jak jste jim na to skočili. Ještě je čas se probudit a žít svobodně.