Výsledek bude dobrý plat a pokud tam jdou s nějakými iluzemi, tak jejich naprostá ztráta bude výsledkem všeho snažení.
Mošnička – Pozor na falešné mesiáše, co se korunují králi vlastenecké scény. Kdo nemá lízátko, ten není vlastencem? Velice bizarní přirovnání pronárodně smýšlejícího lichváře a populistické tunelářky politických partají.
Jablonský – Uvidíte, co je Volný zač. Jde mu jen o sebe. A ty jeho lži, hnus. No on nám těmi manipulacemi a bláboly z netu asi moc nepomůže. Lidi, kteří lžou pro vlastní prospěch prostě nesnesu. Klidně ho volte, vaše věc. Rád se pak upřímně zasměju, až zjistíte, že jsem měl pravdu.
Doušková – Mám ráda Sládka a říkala jsem si že bude bezva nástupce. To co se děje kolem Volného je i vaše chyba a všech, co pomohli vytvořit jeho moc a sílu a teď se s tím neumíte srovnat. Co jste za ty roky lidem nabídli? Nic. Skutek utek a teď se divíte co se děje. Já se divím vám, jak málo jste pochopil lid a jeho touho po okamžitém činu.
Doušková – Jenže, vy jste ho stvořili. Celá vlastenecká scéna za ty roky neudělala nic a ted se diví, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Kdy vám to konečně dojde.
Viktorová – Nám???? Nám to došlo už dávno a už dávno lidem ukazujeme a říkáme, ale je to marný, je to marný, je to marný. !!! Dojít by to mělo už dávno NÁM všem. Nesrat na svůj život a jednou k těm volbám dojít a dát ten hlas. Pak je dobrý říct, vy jste ho stvořili, vy vlastenecká scéna! No neee!!! To vy všichni, co jste léta na volby dlabali, seděli doma u gyndy v trní a čekali, že to za vás někdo vyřeší!!!! Tak to klidně udělejte ještě jednou ale potom tu neplačte nad neschopností vlastenecké scény.
Doušková – Nevím co je gynda v trní, ale profil bez obličeje v době kdy je třeba rovných lidí je fakt opravdu vypovídající, tak si strčte ty kecy někam. Mluvím jen s těmi, co se zase nestydí a nebo se nebojí.
Dlouho se chystám na psaní o vlastenecké scéně a pořád jsem to odkládala a odkládala a věděla proč. Nikomu se nechce lézt so vosího hnízda a čekat kolik bodnutí dostane a jestli ho to nepoloží. Není třeba jmenovat všechny vlastenecké scény, protože se v nich ani prase nevyzná. Měli tolik let na to, aby něco dokázali. Nevidím žádné výsledky, ale vidím jak rostou samé strany, hnutí, spolky atd. jako houby po dešti a jdou si navzájem po krku.
Vybrala jsem si jen pana Jablonského(republikán) a pana Mošničku(AKS). Paní Viktorová se k tomu jen připletla a nehodlám se jí zabývat, protože to nedělám u žádného profilu, který se stydí ta svoji existenci a názory.
Panu Mošničkovi leží v žaludku pan Volný. No proč ne. Ani moji důvěru zrovna nemá, ale počítat se s ním musí. On totiž dokázal to, co si ostatní vlastenci mohou nechat jenom zdát. Stačí k tomu tak málo. Chodit mezi ně, strčit jim do ruky v pravou chvíli lízátko a tím jim umožnit sundat roušku a ejhle, ono to funguje.
- máme sametovou revoluci s cinkání klíči
- máme i lízatkovou revoluci s prapory na autech
U sametky stačili ty klíče, protože pak už euforie opadla a lid nechal tu bandu na hradě dělat všechno co se jim zamanulo. Teď mají v puse lízátko, mávají praporem a já slyším ve Volného projevech i jinou notu. Co se stane, až jim dá do ruky zbraň? Nikdo neví, jak se situace bude vyvíjet dál. Paní se velmi rozzlobila nad mojí poznámkou, že pana Volného stvořila vlastenecká scéna, ale já si na tomto názoru trvám. Já nevím, jestli je ho hodný člověk a jestli opravdu chce dobře naší zemi. Pod článkem je pár diktátorů a všechny zrodil neklid ve společnosti. Kde je nouze a nespokojenost, tam je zrodí extrémismus.
Tím nechci tvrdit, že z pana Volného roste nový diktátor. Jen si troufám říct, že česká vlastenecká scéna neudělala nic podstatného pro zlepšení situace u nás doma. Nepodařilo se jim oslovit národ a jsou jen bezvýznamnou skupinou bez moci. Takže volby se odehrají zase jen mezi starými politickými vlky a i kdyby se tam dostalo pár miniaturních stran, tak tam budou jen dřepět na zadku a ani si neškrtnou. Výsledek bude dobrý plat a pokud tam jdou s nějakými iluzemi, tak jejich naprostá ztráta bude výsledkem všeho snažení.
Stačí zase jen zalistovat v učebnici dějepisu a tam zjistíte, že zlá doba rodí diktátory – vůdce.
Adolf Hitler: 15 až 70 milionů mrtvých – Člověk, který rozpoutal druhou světovou válku. Muž, s nímž jsou nesmazatelně spojeny pojmy genocida, holocaust a porajmos. Odhady počtu jeho obětí se různí podle toho, zda jsou do nich zahrnuty „jen“ oběti války nebo i oběti vyhlazovacích táborů. Nejskromnější odhady mluví o patnácti milionech zlikvidovaných životů, ale někteří odborníci uvádějí i přes sedmdesát milionů.
Josif Stalin: 10 až 27 milionů mrtvých – Denně umíralo hlady několik tisícovek lidí. Matky se rozhodovaly, které z dětí má větší šanci na přežití a kterému už se nevyplatí dávat jídlo. Lidé neměli sílu pochovávat mrtvé do hrobů a ukládali je pouze do mělkých jam, někteří začali praktikovat kanibalismus. To všechno byly běžné výjevy hladomoru na Ukrajině, který byl důsledkem stalinistické kolektivizace.
Benito Mussolini: Italský diktátor v roce 1919 organizaci Fasci di Combattimento, čímž byl položen základ italské fašistické straně Partito Nazionale Fascita. Vytvořil totalitní stát založený na fašistické ideologii kolektivizace. A právě to si vynucoval obrovským násilím. Opozici zavíral do internačních táborů a krutě mučil. Proslulá se stala i krvavá potlačení vzpour v italských koloniích. Největším důvodem, proč je v seznamu nejvíce opovrženíhodných lidí historie je však jeho spojenectví s Adolfem Hitlerem, který především mohl za rozpoutání druhé světové války.
Mao Ce-tung: 50 až 78 milionů mrtvých – V období let 1929 až 1933 zahynulo tři až deset milionů lidí. Ukrajinský hladomor byl však pouze jednou z humanitárních katastrof, které nesly Stalinův podpis. Masové deportace, čistky, politické procesy a vyvražďování domnělých odpůrců daly v konečném úhrnu dohromady minimálně deset milionů obětí stalinského teroru. Měla to být revoluce, díky níž se Čína vyšvihne mezi světové velmoci, ale skončilo to obrovskou humanitární katastrofou. Nejnižší odhady obětí vlády Mao Ce-Tunga mluví o padesáti milionech mrtvých. Škody na zničeném kulturním dědictví byly nevyčíslitelné.
Pol Pot: Kdyby vám někdo popsal podmínky v Kambodži sedmdesátých let minulého století, domnívali byste se, že je to scéna z béčkového sci-fi filmu. Neuvěřitelně hrůzný experiment fanatického diktátora Pol Pota stál život minimálně tři miliony lidí, což při rozloze Kambodži představovalo třetinu populace. Jeho rozhodnutí, že ideálem je zemědělství obstarávané s použitím nejprimitivnějších nástrojů, nasměrovalo celou zemi k obrovské katastrofě. Vzdělání se stalo smrtelným hříchem a intelektuálové byli nemilosrdně vybíjeni. Důvodem k popravě byla dokonce i skutečnost, když člověk nosil brýle. Představou fanatického diktátora bylo, že všichni lidé budou mít stejně, takže ačkoliv zuřil obrovský hladomor, bylo přísně zakázáno i utrhnout ovoce ze stromu. Lidé umírali hlady, vyčerpáním i kvůli zcela banálním nemocem, protože zdravotní péče se zcela rozpadla. Statisíce jich povraždili Rudí Khmerové.
Kim Čong-il: Zřídil koncentrační tábory, v nichž den začíná ve čtyři hodiny ráno, na den dostanete 200 gramů kukuřičné kaše a otrocká práce je doprovázena nelidským bitím. Hladomor, veřejné popravy údajných nepřátel režimu. To všechno jsou položky, které v konečném úhrnu stály život přibližně tří milionů obyvatel Severní Koreje. Za jeho vlády skončily desetitisíce lidí v koncentračních táborech v horách na severu země. Kvůli testům jaderných zbraní je Severní Korea, která není dodnes potravinově soběstačná, v mezinárodní izolaci a navíc Pchjongjang dlouho odmítal i humanitární pomoc.
Ismail Enver Paša: Velitel osmanské armády v první světové válce, do které Turecko vstoupilo jako spojenec Německa. Do historie se Ismail Enver Paša zapsal nechvalně a nesmazatelně jako hlavní strůjce genocidy, v jejímž průběhu bylo v letech 1915–1918 zavražděno 1,5 milionu Arménů. Po válce byl ve své vlasti odsouzen k trestu smrti. Bojoval ve Střední Asii proti Rudé armádě, padl v Tádžikistánu.
Saddám Husajn: – V letech 1979–2003 prezident Iráku. Boss strany Baas vedl válku s Íránem a použil chemické zbraně vůči vlastnímu obyvatelstvu, když nechal zplynovat 200 tisíc Kurdů. Na druhé straně Irák ekonomicky pozvedl a nepronásledoval křesťanské obyvatelstvo. Nejspíš proto se udržel u moci i po roce 1991, kdy koaliční vojska pod vedením USA rozbila jeho armádu, která předtím vpadla do sousedního Kuvajtu. Osudnou se mu stala americká invaze v roce 2003, na konci roku byl zajat, v listopadu 2006 shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 30. prosince. Počet obětí jeho aktivit přesahuje dva miliony.
Kim Ir-sen: V zemi nastolil v letech 1972–1994 jako prezident režim, který si svou zrůdností v ničem nezadal s diktaturami partajních druhů Stalina či Mao Ce-tunga. Zavedl vlastní variantu socialismu zvanou čučche, které padlo za oběť 1,6 milionu Severokorejců. Poslední léta svého života si užíval v atomovém krytu, neboť se po rozpadu socialistického bloku obával zúčtování. Po smrti mu byl vděčným lidem přiznán titul „věčný prezident“, post „lidského“ prezidenta byl vzápětí zrušen.
Čankajšek: Generál čínské armády sjednotil Čínu s cílem vybudovat mocnost nezávislou na cizích velmocech. Odmítal jak západní systém demokracie, tak veškeré formy socialismu a komunismu. V době druhé světové války bojoval proti Japoncům i komunistické armádě Mao Ce-tunga. Po porážce komunismu uprchal na Tchaj-wan, kde v roce 1949 vyhlásil stanné právo, které trvalo až do roku 1978. Za oběť jeho bílého teroru padlo až 30 000 lidí, 140 000 skončilo ve vězení, 4000 bylo popraveno. Na druhé straně je Čankajšek považován za strůjce tchajwanského hospodářského zázraku.
Idi Amin Dada: Přestože jeden z nejbrutálnějších diktátorů vládl Ugandě „pouze“ osm let (1971–1979), dokázal zlikvidovat téměř půl milionů nepohodlných spoluobčanů. Zatímco civilizovaný svět hovořil o „řezníkovi z Kampaly“, Idi Amin tituloval sám sebe jako Jeho Veličenství doživotní prezident, polní maršál Al Hadži, doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria v Africe obecně a v Ugandě konkrétně“. Víc ve filmu Poslední skotský král, za který získal Forest Whitaker v roli ugandského pomatence Oscara.
Robert Mugabe: Pokud se bude chtít někdo někdy přiučit tomu, jak učinit z prosperující obilnice Afriky místo hladu a bídy, stěží se mu může dostat lepšího učitele. Diktátorem se stal jeden ze symbolů boje za nezávislost v roce 2000, začátek jeho vládnutí je spojen s vyhnáním takřka všech bílých majitelů do té doby prosperujících farem. V roce 2008 dosáhla inflace 100 tisíc procent, od počátku tisíciletí přišlo 3,1 milionu obyvatel o střechu nad hlavou. Když v jedné z provincií nedostal odpovídající počet hlasů, nechal Robert Mugabe pobít kvůli „povstání a zradě“ 20 tisíc neposlušných obyvatel.
