Léta píšu o tom, že zde ani nikde jinde už demokracie dávno není. Píšu o tom, že alfou a omegou je morálka. Morálka politická a lidská. Bez ní jsou lidé jen kreatury schopné všeho. Potřebuje demokracii, ale tu pravou a ne ten paskvil kterou nám politici a magnáti předkládají jako jedinou možnou. Demokracie znamená vládu lidu a ta zde není a nikdy nebyla. Pokud každý člověk nepřevezme svůj díl odpovědnosti  za demokracii a nepostará se o její vládu, vždy budeme jen otroci vládnoucí hrstky těch, co nás zneužívají ke svému prospěchu a lidé to ani nevidí. Jak vidím demokracii já nemá smysl popisovat, protože ji vidím stejně jako T. G. Masaryk. Proto jsem si vyhledala Masarykův proslov o demokracii a mírně zkrácený vám ho předkládám.

Masarykův projev

Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou a myslet si si,  že politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Věc se má ve skutečnosti tak, že člověk který například lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí také v životě soukromém. Jen člověk slušný bude slušný vždy a ve všem. Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky nelze spravovat žádný stát. Stát a zákon čerpají svoji autoritu z všeobecného uznání mravních zásad a za všeobecného souhlasu občanů v hlavních názorech na život a svět. Demokracie není jen státní a administrační forma nýbrž názor na život a na svět. Základem státu, a to již Římané a Řekové hlásali, je spravedlnost a spravedlnost je aritmetikou lásky. Nejhlubší argument pro demokracii je víra v člověka. Demokracie je názor na život. Spočívá na důvěře v lidi, lidskost a lidství a není důvěry bez lásky, ani lásky bez důvěry. Demokracie je diskuse, ale pravá diskuze je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými. Přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností. Řekl jsem mezi rovnými. Vím, lidé si nejsou rovni. Je rozmanitost. Jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu rovni.

Liberté, egalité, fraternité

I francouzská revoluce přijala přikázání Ježíšovo. Přikázání lásky k bližnímu. Demokratický ideál není jen politický, je i sociální a hospodářský. V republice nesmí být možné aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany. V demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem. Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů. Demokracii bereme s důsledky hospodářskými i materiálními. Vím, byl a je útlak hmotný, ale ten je jen částí útlaku mravního. Namítá se proti trýzni, že víra v nesmrtelnost a láska k bližnímu se spokojuje s filantropií, s almužnou. Že nevede modernímu a socialistickému požadavku právního a zákonného odstranění bídy. Byla by to vůbec divná demokracie kde by nebylo místa pro mravní iniciativu individuální. Jsme všechny státy i národy v těžkém přerodu. Těžko žádat hned dílo dokonalé a na věky. Demokracie má své chyby protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám. Podívejte se na nás. Neměli jsme po staletí své vlastní dynastie. Neměli jsme národně uvědomělé šlechty. Neměli jsme svých boháčů a velkých pánů. Jsme svou historií a náturou určení pro demokracii. Jsme národ tělem i duší demokratický. Pokud má naše demokracii nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky.

Říká se například prý parlament už nedostačuje. Parlament je volen voličstvem. Kdo to voličstvo vychoval politicky a mravně. Ani ten nejlepší parlament není k tomu, aby odhlasoval co je pravda, právo a mravnost. O pravdě o základních zásadách politiky, práva a mravnosti se nemůže hlasovat podle většiny. Demokracii sama lidi nevychová. Slušní, opravdoví lidé se vychovávají rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistikou atd. Překáží tomu demokracie? Není tu politický cirkus? Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Žaluje se na korupci. Dobrá jen do ní, ale nedejme se svést ke generalizacím a nevěřme korupčníkům žalujících na korupci. Je dost korupce tiché. Toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální. Té nestačí čelit negativně, ale pozitivně. Víc úcty k zákonům státu. Ano, myslím tím občanskou morálku. Stejně jako na korupci se žaluje na politické chyby, na neschopnost vlády, poslanců a všech možných veřejných  činitelů.

Ano, děláme chyby. Nemám nic proti kritice, naopak. Přeji si kritiku všech vad a omylu která povede k nápravě. Potřebuje vzdělané a poctivé kritiky. Kritiky, které mají občanskou možnost a kuráž. Pravá kritika není negace a svalování odpovědnosti na druhé, ale spolupráce a spoluodpovědnost. Žaluje se na politické strany právem, pokud ty strany hoví stranickém u sobectví, ale strany přece nejsou a nemohou být jiné než průměr jejich voličů. Ten zase závisí na tisku a na občanské výchově. Pořád ten problém neviny. Jenom musíme na stranách žádat stále a stále aby za své poslance a představitele vybírali slušné, politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná. Práce pro ty nejlepší a nejvybranější lidi. Demokracie je zárukou míru pro nás i pro svět.