Tulipány ve šrotu a milionové ztráty a Nizozemsko pláče. Květinový průmysl je pro ně velice důležitý. Virus jim ho sebral. Pro Holandsko je to poprvé za jich květinovou historii, kdy musí vyhazovat nádherné květiny do koše, protože není zájem. Krása odchází jako první. Jde o přežití a tam se květiny nevejdou,

Rozhovor na Face

• Ivana Malchus Všetečná: Když to vidím, tak mi to rve srdce, tolik krásy!
• Milena Doušková: Všetečná Ivanko, mě už to srdce netrhá. Raději budu když přežije příroda. Pamatuješ louky plné kytek? Ty abys hledala s lupou.
• Ivana Malchus Všetečná: To víš, že pamatuji a tu nezapomenutelnou vůni v letním úpalu, která z nich stoupala.
• Alena Pokorná: Já zase pamatuji na náš „horní“ zámecký park. Ještě, když byl Kamil malý, chodili jsme tam na procházky, vraceli se s náručí plnou kopretin. Nebylo poznat, že nějaké ubyly. Dneska je tam trávník, posekaný na 2 cm a plno košů na discolf.
• Milena Doušková: V Boskovicích je udělaná miniaturní louka tak, jak kdysi vypadala naprosto běžně. Teď se na ni lidé chodí dívat a já se v tom jako mladá brouzdala bosa.

Já z toho sice nejsem nějak špatná, protože tohle je prostě výroba a já mohu jen litovat lidi, co tam pracují, protože nejspíš přijdou o práci. Bude to pro těžké, ale v tomto ohledu jsou na tom všechny země stejně. Všichni se budeme hrabat z ekonomických potíží a nevěřím že to bude jen 8 let, jak se nám snaží vnutit. Zase to bude dlouhá doba a já se za svého života v tomto nepovedeném režimu pamatuji jen na utahování opasků. Teď si je zase utáhneme a dostane se nám na to zdělení, že staří lidé jsou zvyklí žít z mála.

Mne daleko víc bolí pohled na louky, kde chybí všechno to luční kvítí, které jsme jako malé holky trhaly a vázaly do věnečků. Bylo jich tolik a všude lítaly včelky. Motýli seděli na květech a člověk ani nedýchal, aby mu neulétli. Skoro všechno je pryč a tuhle krásu budeme znát jen ze starých herbářů. Všude jen peníze. Louky se sekají na pár centimetrů a kytky se nestačí dozrát a vysemenit.  To opravdu musíme všechno zničit?

Tohle mám v paměti. Bylo to krásné, něžné a dostupné všem. Tahle krása se nemusela kupovat. Byla tak křehká a brzo po utrhnutí uvadala. Proto se člověk naučil ji jen pozorovat a to jste mu vzali.