V mezinárodní politice se morálka mění rychleji než aprílové počasí. Ještě nedávno nás všichni přesvědčovali, že brát plyn a ropu z Východu je největší zločin proti lidskosti. Museli jsme se odstřihnout, i kdybychom měli doma mrznout v pěti svetrech, protože každá koruna poslaná do Ruska prý sponzoruje válku. Dobrá, tuhle lekci jsme pochopili a pokorně začali platit násobky za energie odjinud.

Jenže teď se karta obrací a na scénu přichází staronový hráč zpoza oceánu. Od Donalda Trumpa se totiž nakupovat prostě „musí“. Ne proto, že by to bylo levné nebo výhodné, ale proto, že nás k tomu tlačí nová politická realita. Najednou nevadí, že nás to ekonomicky vyždímá, hlavně když budeme „loajální partneři“.

Je fascinující sledovat tu pružnou páteř našich i evropských politiků. Jednou nám kážou o nezávislosti, aby nás vzápětí uvázali na jiný, tentokrát americký řetěz. Kde je ta slavná evropská soběstačnost? Kde je ten selský rozum, který by se ptal, co je dobré pro naše lidi a naše peněženky?

Výsledek je pořád stejný: my, obyčejní lidé, to všechno zaplatíme. Jednou platíme za „morální čistotu“, podruhé za „strategické spojenectví“. Ale ať se koukám, kam se koukám, v obou případech na tom vydělávají všichni ostatní, jen ne český občan. Možná by se naši představitelé měli konečně naučit obchodovat tak, aby z toho něco měli i ti, co je zvolili, a ne jen ti, kterým se zrovna potřebují zavděčit.

Autor: Milena Doušková