Hradní válka o velvyslance: Když se sliby rozplynou jako pára

Hrad nejspíš přijde o své budoucí velvyslance, a to je zřejmě ten pravý důvod, proč vypukla válka Hradu proti vládě. Najednou všichni ti, kteří sdílejí stejně zvrhlou představu o světě i o tom, kam má naše země směřovat, nebudou jmenováni na svá „vysněná“ velvyslanectví. A je to tak dobře. Tato vláda má naprosto odlišný pohled na zahraniční politiku a je nezbytné, abychom ho v zahraničí prezentovali jednotně. Není možné, aby velvyslanci hlásili světu něco jiného, než prosazuje legitimní vláda.

Prezidenta rozhodně nepotěšilo ani to, že mu byl zkrácen rozpočet o 80 000 korun. Skončilo období, kdy mohl jezdit s alkoholem v krvi na motorce za peníze daňových poplatníků. To, jak a s čím v krvi bude jezdit nyní, je už jen jeho věc – a hlavně za jeho peníze. Ostatně, když si vydupal apanáž pro svou manželku v hodnotě 100 000 korun, zůstalo mu na jeho „skopičiny“ na motorce či lezení do výšek peněz víc než dost.

Řekla by jsem, že člověk s takovou minulostí by měl spíše mlčet, podepsat jmenování a být vděčný, že mu část národa vůbec odpustila. Ta druhá část totiž nezapomíná. Je jen na něm, zda mu někdy dokážeme odpustit i my ostatní.

Současný prezident rozděluje společnost takovým způsobem, že by mu mohl závidět i vyhlášený kouzelník. Řízl do živého tkáně a teď jen nečinně přihlíží, jak celá země krvácí. Nikdy jsme nebyli tak bojovně naladěni jako dnes. Dříve jsme dokázali odpouštět, nebo alespoň mávnout rukou a říct: „Je to jen člověk, má své chyby.“ To už dnes nejde. Slib, že bude prezidentem všech, se rozplynul jako pára nad hrncem – a nás ještě stihl ošklivě opařit.

Autor: Milena Doušková