V naší malé republice žije k začátku roku 2025 kolem 600 tisíc Ukrajinců. Po válce se spousta z nich nechce vracet. Klidně to může být milion. A naši politici? Ti to vidí jednoduše: „Potřebujeme je!“ A občanství rozdávají, jako by rozdávali lístky na kolotoč – s úsměvem, který by mohl konkurovat klaunovi, a bez mapy, co se stane dál.

Jenže občanství = volební právo. A kdo by nešel volit, když konečně dostane lístek do hry, kterou naši politici hrají bez scénáře, bez GPS a s výrazem „a co když to vybuchne?“

Ukrajinské spolky už tady rostou jako houby po dešti: kulturní, byznysové, odborové… Krásné, až na to, že politická aktivizace je jen otázkou času. A pak přijde den, kdy někdo zasedne do parlamentu a vy sedíte u kávy, hledíte na televizi a přemýšlíte, jestli je to ještě Česká republika, nebo spin-off ukrajinského politického seriálu s neomezenou sezónou.

Ministerstvo vnitra? To je improvizované divadlo, kde:

• scénář se mění každou hodinu,

• role jsou náhodné,

• a režisér chrápe vzadu, zatímco diváci křičí „Co se to sakra děje?“

Školy, práce, integrace? Kulisa. Hlavní je občanství a čekání, co se stane.

Naši politici rozdávají občanství s výrazem „my to potřebujeme“, zatímco řeší… vlastně nic. A my ostatní? Držíme popcorn, ironicky se smějeme a doufáme, že humor nás udrží při zdravém rozumu.

V ČR se už nehraje o demokracii, ale o to, kdo zvládne improvizaci lépe. A pokud vám někdo řekne, že občanství je jen papír, připomeňte si milion nových účastníků a sarkasticky se usmějte: „Jupí, další sezóna reality show začíná!“

A když uvidíte politika rozdávat občanství s prázdným pohledem a úsměvem klauna, vězte – právě jste svědky nejlepšího černohumorného kabaretu české politiky. Smějte se, dokud můžete. Protože brzy se možná budete smát nahlas i v poslanecké sněmovně.

Autor: Milena Doušková