Zatímco lidé u pásu nebo v sociálních službách počítají každou korunu, státní manažeři si z našich daní porcují miliony. Je načase si nalít čistého vína a podívat se, kdo tuhle hostinu pro vyvolené skutečně platí.

Drazí čtenáři, dneska jsem se podívala na čísla, ze kterých se mi udělalo regulérně nevolno. Zatímco my v důchodu počítáme každou pětistovku a s obavami sledujeme ceny v regálech, v naší státní sféře si pár vyvolených hraje na bohy. A co je nejhorší? My jim na ty jejich královské životy všichni vyděláváme.

Podívejte se na tyhle „hvězdné“ příjmy za loňský rok a schválně si u toho vzpomeňte, kolik bere paní, co se v domově důchodců stará o vašeho nemohoucího tátu.

Elita u koryta

Generální ředitel ČEZ (Daniel Beneš): cca 4 580 000 Kč měsíčně (včetně odměn)
Výkonný ředitel ZP MV (Otakar Smolík): 661 000 Kč měsíčně – jeho asistentka Asistentka šéfa ZP MV Edita Vágnerová 360 000 Kč
Guvernér ČNB (Aleš Michl): 746 510 Kč měsíčně
Generální ředitel VZP: 544 224 Kč měsíčně
Generální ředitel České pošty: 468 374 Kč měsíčně
Generální ředitel Správy železnic: 605 082 Kč měsíčně
Generální ředitel Českých drah: 592 000 Kč měsíčně (základ + max. odměny)
Generální ředitel Budějovického Budvaru: 540 923 Kč měsíčně
Generální ředitel Lesů ČR: 545 045 Kč měsíčně
Generální ředitel České televize: 339 422 Kč měsíčně

V státní kase totiž není ani koruna navíc, kterou by tam nevyprodukoval někdo z nás. Každá koruna na výplatní pásce těchto lidí musela nejdřív projít rukama českých dělníků, řemeslníků a živnostníků. Představte si chlapa v montérkách u soustruhu – z jeho daní se skládá tenhle „zlatý důl“.

Výsměch do očí pracujícím

Průměrná pečovatelka, která má v rukou lidské životy, bere 25 až 30 tisíc hrubého. Jak je možné, že jedna asistentka ředitele má víc než DVANÁCT těchto žen? To není hospodaření, to je legální rozkrádání práce nás všech.

Nejraději bych jim všem nakopala zadek. Protože zatímco oni si přepočítávají miliony, skuteční hrdinové naší země živoří z almužny.

Co vy na to? Máte taky pocit, že naše daně končí v nesprávných kapsách?

Drazí čtenáři, v minulém článku jsem vám ukázala ty nestoudné miliony, co si vyplácejí „manažeři“ ve státních firmách. Ale dneska musíme říct tu nejdůležitější věc: Kde se ty prachy berou?

V státní kase totiž není ani koruna navíc, kterou by tam nevyprodukoval někdo z nás. Každá koruna na výplatní pásce ředitele ČEZu, šéfa drah nebo té slavné asistentky z pojišťovny s platem 360 tisíc, musela nejdřív projít rukama českých dělníků, řemeslníků a živnostníků.

Vy vyděláte, oni si rozdělí

Představte si chlapa v montérkách, co u soustruhu potí krev, aby uživil rodinu. Z každé jeho hodiny přesčasu, z každé koruny, kterou státu odvede na daních a pojištění, se skládá tenhle „zlatý důl“ pro vyvolené.

Státní kasa není bezedná studna. Je to jen hrnec, do kterého my všichni sypeme, aby z něj stát mohl platit cesty, nemocnice a školy. Jenže místo toho tam přišla tahle partička s obřími naběračkami a bez mrknutí oka si z našich daní nabírají miliony pro sebe.

Výsměch do očí pracujícím

Je to nehoráznost. Zatímco obyčejný člověk řeší, jestli mu po zaplacení všech povinných odvodů zbude na slušný život, tihle lidé se nám smějí do obličeje.

• Jak je možné, že stát dovolí, aby si z peněz daňových poplatníků někdo bral miliony měsíčně, když na druhé straně tvrdí, že „nejsou peníze“ na důstojné platy pro ty, co skutečně pracují?

• Jak může mít asistentka u státního koryta víc, než kolik odvede na daních celá jedna dílna v továrně?

V naší kase je jen to, co se tam vydělá. A nevydělali to tihle ředitelé v nablýskaných kancelářích. Vydělali to lidé, co mají mozoly na rukou a večer padají únavou.

Je čas na účtování

Je mi z toho smutno a zároveň mě to neskutečně vytáčí. My jsme ti, co tu tuhle zemi drží nad vodou. My jsme ti, co tyhle „manažerské hvězdy“ sponzorují. A já se ptám: Do kdy si to necháme líbit? Tohle není hospodaření státu, to je hostina pro pár vyvolených za peníze nás všech. A ten zadek by si zasloužili nakopat nejen oni, ale i ti, co jim tyhle smlouvy podepsali a dovolili jim parazitovat na práci ostatních.

Autor: Milena Doušková