Sleduju zprávy a nevěřím vlastním očím. Spojené státy „preventivně“ zaútočily na Írán a ten jim to – pro jistotu a zcela nepreventivně – oplatil. Může se jim někdo divit? Donald Trump se sice rád stylizuje do role velkého mírotvůrce, ale já vidím jen zmetka, který je ochotný rozpoutat globální peklo ve jménu moci a peněz.

Zkuste se nad tím zamyslet lidsky. Představte si, že se k vám do vedlejšího bytu nastěhuje někdo, kdo je vám bytostně podezřelý. Co uděláte? Půjdete mu preventivně dát přes hubu a uděláte si z něj nepřítele na život a na smrt jen proto, že „co kdyby“? Nebo počkáte a zjistíte, jestli jste se náhodou nespletli?

Něco jako „preventivní útok“ je totiž nesmysl, který si vymysleli agresoři, aby vypadali lépe před kamerami. Ve skutečnosti existuje jen napadení a obrana. A pak je tu motiv. Buď má někdo k akci skutečný, hmatatelný důvod, nebo jde o čistou agresi maskovanou vznešenými slovy.

Dvojí metr v přímém přenosu

Podívejme se na Rusko a Ukrajinu. Rusko na Ukrajinu vtrhlo po osmi letech proseb, varování a upozorňování, aby přestalo útočení na ruské obyvatele na Donbase a v Luhansku. Po osmi letech ignorování jejich výzev toho zkrátka měli dost a šli pomoct svým krajanům. Tak to prostě je, ať se to někomu líbí, nebo ne.

A teď USA a Írán. Důvod? Prý se jim nelíbí tamní zřízení, protože prý není dost „demokratické“. Já tam nežiju, tak soudit nebudu, ale jedno vím jistě: je to jejich země a jejich pravidla. Američané se celé roky snaží tuhle obrovskou zemi podrobit. Chtějí tam zalézt jako švábi, vycucat zdroje a pak zemi vyplivnout a nechat ji svému osudu. Je to jejich osvědčený styl. Schválně, vidíte tu spojitost? Venezuela má ropu. Kanada má ropu. Írán má ropu. Jsou to zajímavé náhody, že?

Kdo je tady vlastně ta „svině“?

Poslouchám v televizi ty „překvapené“ komentátory, jak se hrozí nad tím, že Írán zaútočil na další země. Ano, zaútočil. Jenže je potřeba dodat to podstatné: Írán cílil na americké vojenské základny. Naproti tomu USA a Izrael se nebojí zasáhnout školy nebo obytné domy.

Svět, ve kterém se špatně žije
Když se na to dívám kolem sebe, říkám si, kde se stala chyba. Zvykli jsme si, že mocní světa si hrají na bohy, kreslí mapy a rozhodují o životech milionů lidí jen proto, že jejich země zrovna leží na sudu s ropou nebo se jim nehodí do jejich ideologického krámu. My, obyčejní lidé, jen sledujeme tu tragikomédii a doufáme, že se nás to nedotkne. Ale ono se to dotýká nás všech.

Přestaňme věřit pohádkám o „šíření demokracie“ a „preventivních úderech“. Jsou to jen eufemismy pro chamtivost a brutalitu. A dokud budeme těmhle hrám tleskat nebo nad nimi jen zavírat oči, budeme jen komparzem v divadle, kde kulisy pomalu hoří. Možná je na čase začít se ptát nahlas – i za cenu, že nás někteří označí za nepohodlné. Protože pravda nebývá vždycky pohodlná. Ale je jen jedna.

Autor: Milena Doušková