Včera udělal Pražský hrad krok, který se zapíše do historie jako fatální selhání a definitivní přiznání barev. Podpora protivládní demonstrace ze strany prezidenta je velká chyba, která, jak doufám, opozici konečně zlomí vaz. Máme totiž v přímém přenosu důkaz o neuvěřitelném pokrytectví: bývalý komunista se postavil na stranu Bruselu a opozičních sil proti vlastním občanům. Proti lidem, kteří měli tu „drzost“ volit jinak, než si Hrad a pětikoaliční elity v salonech představovaly.

Prezident, který nás odepsal

Petr Pavel včera definitivně potvrdil, že rozhodně není prezidentem nás všech. Stal se z něj čistě opoziční prezident a mluvčí úzké skupiny vyvolených. Já, na rozdíl od něj, demokratické volby ctím, a proto jsem dosud respektovala i ty, co si ho zvolili. To je základní princip, který on sám včera spláchl. Dnešním dnem mě Petr Pavel této morální povinnosti zbavil a můj prezident to už není.

Hrad pro mě zeje prázdnotou, protože tam nesedí státník, ale poslušný úředník s bruselským manuálem v kapse. Pro mne je nyní jedinou autentickou vůdčí osobou premiér Andrej Babiš. Byl zvolen většinou a byla to nezpochybnitelná vůle lidu, nikoliv výsledek mediální laboratoře.

Aktivista v drahém obleku

To, co jsme viděli, je otevřená politická zrada prezidentského mandátu. Prezident, který se aktivně postaví na jednu ideologickou barikádu, přestává být hlavou státu a stává se pouhým aktivistou v drahém obleku. Podpora demonstrace jedné části politického spektra je jasný vzkaz všem ostatním: „S vámi nepočítám, vy pro mě nejste partneři.“

Místo nadhledu máme na Hradě mluvčího Bruselu, Kyjeva a pražských kaváren. Člověka, který už ani nepředstírá neutralitu. Maska „klidné síly“ spadla a pod ní zbyla jen poslušná figurka moci, která si plete sídlo českých králů s agitační tribunou pro své kamarády.

Tento hazard s autoritou úřadu však může mít opačný efekt. Lidé nejsou slepí a vidí, že zatímco se Hrad bratříčkuje s demonstranty, skutečné problémy země zůstávají na vedlejší koleji. Pokud má být tohle „nová politická kultura“, pak se nedivme, že příkop ve společnosti je hlubší než kdy dřív. Ale pamatujte – každá maska jednou praskne a ta včerejší se roztříštila na tisíc kousků.

Autor: Milena Doušková

Hradní ozvěna

Na Hradě sedí, v oknech se blýská,

však v podhradí lidu se po pravdě stýská.

Maska už spadla, v prachu teď leží,

prezident zapomněl, pro koho stěží

ten úřad má zastat a v úctě ho mít,

místo v nás oporu, šel si k nim pít.

Na Hradě ticho, maska už leží v prachu,

prezident bez lidu, jen plný strachu.

Zvolil si Brusel a vybrané sály,

my jsme mu za to jen na cestu zamávali.